Na přelomu 19. a 20. století nejsou žádná letadla ani internetové připojení, a tak veškeré spojení mezi americkým kontinentem a Evropou obstarává lodní doprava…A právě v ní hraje prim takzvaná Modrá stuha, která je dnes už záležitostí minulosti.

Modrá stuha je vlastně výzva, jež značí tehdejší technologický pokrok. Ve zkratce jde o ocenění za překonání Atlantiku s nejvyšší průměrnou rychlostí.

Jako první získá titul kolesový parník Sirius, jež v roce 1838 zamává přístavu v irském Corku a dorazí do New Yorku za 18 dní, 14 hodin a 22 minut. O pár dní později se vedení ujímá anglický Great Western, který se pyšní rychlostí 16 kilometrů za hodinu.

Parník měřící bezmála 70 metrů absolvuje onoho roku 1838 několik cest mezi Avonmouthem a New Yorkem a dvakrát je z toho překonání rekordu.

Trasu zvládne za 13 dní a 12 hodin. Až do května 1851 v získávání Modré stuhy kralují Britové, ostrovní dominanci naruší americké plavidlo Pacific, jemuž cesta z Liverpoolu do New Yorku trvá deset dní, a to s průměrnou rychlostí 23 kilometrů za hodinu!

Troškou do mlýna přispějí také němečtí námořníci, protože jejich plavidlo Kaiser Wilhelm der Grosse  dorazí 3. dubna 1898 do Sandy Hook s cifrou 41,5 kilometru za hodinu. Inženýři z Berlína Modrou stuhu drží až do roku 1907.

Kdo dostane sošku?

Hozenou rukavici sbírá britský luxusní zaoceánský parník Lusitania a svůj rekord opakovaně vylepšuje. Střídání stráží nastává v září 1909, ale ocenění zůstane doma.

Majitel Lusitanie, rejdařství Cunard, překvapí svět lodí Mauritania, která Modrou stuhu drží dlouhých 20 let.

Všichni ale cítí, že rychlost by mohla být ještě vyšší, Mauritania sice krouží kolem magické hranice 50 kilometrů za hodinu, překonat se jí to ale nepodaří. Porazit ji zkouší i konkurenční Titanic v roce 1912, ale touha po Modré stuze ho pošle na dno oceánu.

Ocenění se tak stěhuje až v roce 1929 k německému parníku Bremen. Následující léta si lodě Modrou stuhu přehazují jako horký brambor. V roce 1933 vznikne blyštivá soška, která výherci vždy náleží.

V předvečer druhé světové války se na vrchol žebříčku vyškrábou Angličané s lodí Queen Mary. Rychlost 57 kilometrů za hodinu a trasa zvládnutá za 3 dny a 21 hodin se zdá jako z jiného světa.

Na západ i na východ!

Sám Winston Churchill (1874–1965) dokonce vyzdvihne důležitost Modré stuhy. „Kdyby neexistovala, válka by trvala o rok déle,“ tvrdí premiér. Plavidla totiž přepravují vojáky do Evropy a díky ocenění se čas transportu zkrátí.

Po druhé světové válce všechny trumfnou Američané, protože světu představí loď United States. Ta během cesty v červenci 1952 zaznamená průměrnou rychlost 63 kilometrů v hodině a ujetí trasy za 3 dny a 12 hodin!

Rekord stanoví i v případě cesty na východ, protože Modrá stuha se udílí v obou směrech. Tam cifru zvýší ještě o 3 kilometry za hodinu! Jde vlastně o poslední záblesk parníkové éry, překonávání Atlantiku si berou na starost letadla.