Někdy kolem roku 1290 jsou v oblasti dnešní Kutné Hory otevřeny bohaté stříbrné žíly. Rázem se sem sjíždějí lidé ze všech koutů království i z ciziny.

Doboví kronikáři hovoří až o 100 000 příchozích, dnešní historikové jsou opatrnější a uvádějí 10 000. Mezi nimi je hodně zkušených havířů.

V počátcích těžby stříbra v Kutné Hoře se havíři sdružují do bratrstev. Jde o svobodné řemeslníky, kteří se s ohledem na svou specializaci těší z řady výsad. Mezi jejich privilegia patří podíl na výnosu.

Vzhledem k tomu, že sami rudu nezpracují, ji obvykle rychle přeprodávají dál. Někteří dokážou zbohatnout.

Rychle pod zem

Do štol, dlouhých někdy až 1400 metrů, se havíři spouštějí „výtahem“ (na povrchu se nachází vrátek – hašpl, který zároveň slouží k vyzvedávání vytěžené rudy), po žebřících nebo se do nich sklouznou na kůžích nebo pytlech úklonnými šachtami.

2,5 centimetru za den

V podzemí na ně čeká těžká dřina. Spolehnout se musejí výhradně na ruční nástroje. Patří mezi ně různě tvarovaná želízka a mlátek.

S nimi trpělivě rozrušují kámen. Odhaduje se, že s tímto primitivním vybavením středověký havíř ve štole s profilem 2 x 1 metr postoupil za den o pouhé 2,5 centimetru.

Nezbytná výbava

K dalšímu vybavení havíře patří necičky (troky) nebo truhly (kastny), v nichž se narubaná ruda tlačí po podlaze štoly směrem k těžní jámě. U ní se přesypává do věder nebo kožených vaků a pomocí vrátku a za úsilí hašplířů se vytahuje na zemský povrch.

Muži v bílém

Havíři na sebe cestou pod zem oblékají perkytle – pláště s kapucí, které jim sahají po kolena, kryjí ruce a hlavu. Navzdory tomu, že se při namáhavé práci ušpiní, mají perkytle obvykle bílou barvu.

Nezbytnou výbavou havířů je i hliněný kahan, v němž je knot namočený v loji, aby si v podzemí mohli svítit.

Královský zákon

S rozmachem těžby stříbra v Kutné Hoře vydává v roce 1300 český král Václav II. (1271–1305) báňský zákon, tzv. Královské horní právo.

Na svou dobu jde o převratný dokument, protože kromě vymezení panovnického práva na vytěžené stříbro třeba pamatuje i na sociální zabezpečení havířů.

Vladař si je jejich nebezpečné práce podle všeho dobře vědom, a tak jim stanovuje pouze šestihodinovou pracovní směnu.