Osamělý unavený poutník se plouží mlžnou krajinou přes vřesoviště. Náhle se z mlh vynoří kůň, jehož kopyta sotva narušují zem, po které kráčí. Poklekne a nabízí milosrdenství, lákavý únik ze zrádné bažinaté krajiny.

Pokud ale nasedne, odveze ho do neznáma. Opravdu stačí chvilka nepozornosti, aby se člověk ztratil navždy?

Odlehlá oblast Gruyère v kantonu Fribourg je známá nejen svým slavným sýrem, ale také svými rozsáhlými mokřinami podél řeky Saane.

Právě zde, kde mlha splývá s vodní hladinou a kde terén zůstává zrádný i pro zkušené chodce, se podle místních obyvatel objevuje Zawudschawu, noční kůň s divokou bledou hřívou.

Jeho tělo bývá popisováno buď jako sametově černé, nebo téměř mléčně bílé, a jeho dech v chladné noci vytváří viditelné obláčky páry připomínající kouř. Kde se vzala tato podivná legenda a co přesně lidé v mlze viděli?

Kdo se odvážil na jeho hřbet?

Zawudschawu prý vyhledává unavené poutníky, kteří se octnou v noci poblíž mokřin. Zvláště starší cestovatelé, kteří ztratili orientaci nebo jsou vyčerpaní dlouhou cestou, údajně pociťují neodolatelné nutkání přiblížit se k záhadnému koni a vydat se s ním na cestu.

Podle tradičních vyprávění nikdo z těch, kdo přijali nabídku zvířete, nebyl už spatřen, jako by se rozplynuli v noční mlze společně s tajemným tvorem. Může jít o poetické vyjádření osudu nešťastníků, kteří se ztratili v nebezpečném terénu?

Někteří obyvatelé Gruyère tvrdí, že po chladných ránech často nacházejí otisky kopyt na místech, kde by žádný skutečný kůň neměl být.

Skeptici poukazují na to, že v této oblasti žily po staletí divocí koně i lesní zvěř, jejichž stopy mohly být snadno zaměněny za něco nadpřirozeného.

Přesto místní tradice trvá na tom, že tyto otisky se objevují jen v noci, kdy Zawudschawu obchází své teritorium.

Prokletý kočí, nebo lesní duch?

Jedna z nejstarších verzí o původu Zawudschawu hovoří o duši prokletého kočího, který za svého života týral koně a odmítal pomáhat lidem v nouzi. Po smrti byl údajně odsouzen bloudit v podobě zvířete, které kdysi trýznil.

Jiná interpretace vidí v Zawudschawu lesního ducha, strážce mokřin, který se rozzlobil kvůli lidské přítomnosti v jeho teritoriu a nyní si vybírá oběti mezi těmi, kdo nerespektují hranice divočiny.

Folkloristé poukazují na zajímavou paralelu s kelpiemi, vodními koni ze skotské a irské mytologie, kteří podobně lákají své oběti k vodě. Švýcarská etnografka Marie-Claire Dubois, která se zaměřuje na alpský folklor, poznamenává:

„Mnoho alpských legend spojených s vodou a mlhou má společný základ v reálném nebezpečí, kdy poutníci skutečně umírali v mokřinách.“ Ať už je pravda jakákoli, není lepší se za mlhavých nocí držet blízko domova?