O nejslavnějších geoglyfech na peruánské planině Nazca byly popsány již stohy papírů, přitom relativně nedaleko lze najít méně známý, ovšem stejně záhadné útvary, takzvané Band of Holes, neboli Pás děr.

Ze vzduchu připomíná obří děrovaný pás táhnoucí se krajinou. Tisíce jam seřazených do dokonalých řad. Kdo je vykopal, kdy a hlavně proč? To je dodnes nevyřešenou záhadou.

Představte si, že letíte malým letadlem nad peruánskou pouští a najednou pod sebou spatříte něco naprosto nepochopitelného. Tisíce černých teček seřazených do geometricky dokonalých řad, táhnoucích se krajinou.

Přesně tohle zažil v 60. letech 20. století švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken (1935–2026). „Žádné přírodní procesy nemohly vytvořit něco tak pravidelného,“ vzpomínal později.

Band of Holes, česky známé jako Pás děr, se nachází v záhadné archeologické lokalitě Cajamarquilla pouhých 150 kilometrů severně od slavných linií Nazca.

Jenže na rozdíl od nich jde tady o něco mnohem masivnějšího. Téměř sedm tisíc jam vyhloubených do tvrdé půdy, z nichž každá měří jeden až dva metry v průměru a je hluboká přes jeden a půl metru.

Jsou uspořádány do přesných řad po šesti až osmi, jako by je někdo záměrně rozmístil podle nějakého plánu. Celý pás se táhne téměř dva kilometry vyprahlou pouštní krajinou. Jaký byl jeho účel?

Od signálů pro mimozemšťany po sklad brambor

Právě Däniken, proslulý obhájce teorie starověkých astronautů, přišel s vysvětlením, které obletělo svět: Band of Holes je komunikační systém vytvořený pro mimozemské návštěvníky Země. „Osm jam v řadě, osm bitů informace.

Je to binární kód viditelný z orbity!“ prohlásil ve své knize Vzpomínky na budoucnost. Zní to jako sci-fi? Jenže absence jakéhokoli logického vysvětlení dělá z této teorie paradoxně jednu z nejpopulárnějších. Vědci samozřejmě hledají „pozemštější“ odpovědi.

Archeologové spekulovali, že jde o svislá pohřebiště. Jámy, do nichž byli ukládáni mrtví v posazené pozici, jak bylo běžné v některých předkolumbovských kulturách. Když ale jámy prozkoumali, nenašli ani jedinou kost nebo střípek keramiky.

Další teorie zněla pragmatičtěji. Mělo se jednat o skladovací jámy pro potraviny. Starověké kultury And uchovávaly brambory v podzemních silech, kde je chránil chlad a sucho.

Jenže i zde nastal problém, kdy nebyla nalezena ani semínka, ani stopa po organickém materiálu.

Rituál, který přežil tisíciletí

Možná nejzajímavější teorii přinesl antropolog Dr. Anthony Aveni (*1938), který celý život studuje starověké jihoamerické civilizace.

Podle něj mohly jámy sloužit jako místa pro obětiny bohům, kam se vkládaly dary, které se časem biologicky rozložily. Staří Inkové i jejich předchůdci věřili, že hory jsou živé bytosti neboli Apu, které je třeba krmit a uctívat.

Vytvoření těchto jam tak mohlo být projektem celé komunity, aktem víry, který spojoval lidi napříč generacemi.

Zatím však zůstávají jámy němým svědkem dávno zapomenuté kultury.  Co je ale nejvíce fascinují, že místní indiánské kmeny nemají o těchto záhadných geoglyfech žádné legendy. Jako by paměť na tento monumentální projekt zcela vyprchala.

Buď vznikl mnohem dříve, než si myslíme, nebo došlo k nějaké dramatické přerušení kulturní kontinuity. Je to tedy snad šifrovaná zpráva předků? Důkaz kontaktu s mimozemšťany?

Nebo prostě prostředek k účelu, který už nikdy nepochopíme, protože nám chybí kulturní kontext?