Domy jsou opuštěné, borový les tiše hučí a večerní stíny se plazí mezi kmeny. Kolem osady na ostrově Roanoke v dnešní Severní Karolíně je nově postavená palisáda, ale ani to nejspíš nedokáže osadníky zachránit. Muži, ženy, děti – všichni jsou pryč. Nadobro a navždycky!

Anglický kapitán John Smith (1579–1631) v srpnu 1587 naposledy zamává své čerstvě narozené vnučce jménem Virginia Dareová (1587–?), prvním anglickým dítětem narozeným v Novém světě, a vstoupí na palubu.

Nechce odplout, ale nic jiného mu nezbývá. „Musíte za královnou, pane, musíte přivézt zásoby,“ tlačí na něj kolonisté.

Kapitán se nalodí a nechá za sebou pevnost se 120 kolonisty. V Anglii musí požádat královnu Alžbětu (1533–1603) o pomoc a zásoby.

Tři roky čekání

Jenže královna všechny naděje zchladí: „Jsme ve válce se Španělskem. Potřebuji všechny lodě pro válku.“ Záchranná výprava se nekoná.

O rok později se smí Smith připojit k výpravě do Karibiku, odkud by se mohl vydat následně na sever, ale počasí tuto cestu zmaří.

O další rok později vyšle Smith dvě menší lodě, které se nehodí pro boj, jenže jejich kapitáni se rozhodnou přivydělat si korzárstvím a do osady nedoplují.

Teprve v roce 1590 se lodě znovu vypraví přes oceán. „Mojí vnučce už budou tři roky,“ těší se Smith na setkání. Ale místo dětského smíchu ho na ostrově Roanoke čeká jen ohlušující ticho!

Prázdné domy

Když posádka vstoupí do města, je prázdné. Sruby zarůstají vegetací. Co se dalo odnést, je pryč. Dokonce i Smithův poklad, který zakope na tajném místě a ví o něm jenom jeho dcera. Na palisádách jsou vyřezané nápisy: „Croatoan“. Nic víc.

„Kdyby šlo o nějaké nebezpečí, domluvili jsme se, že vyřežou kříž. Tohle spíš znamená, že odešli. Ale kam?“ dumá Smith.

Na ostrov Croatoan se ale vypravit nestihne – od moře se blíží strašlivá bouře, která lodě poškodí a zbytek se z posledních sil vrací do Anglie. Smith tak žije v naději, že alespoň jeho potomci jsou v bezpečí.

Jenže žádná z mnoha následných výprav nikoho nenajde. Po 120 lidech se nadobro slehne země!

Mrtví, nebo zapomenutí?

Některé zprávy hovoří o masakru. Náčelník Powhatan (asi 1547–1618) nejdřív vypráví o kmeni, kde dále žijí lidé světlé pleti. Když však Angličané chtějí vědět víc, jeho výpověď se změní: „Zmasakroval jsem skoro celou osadu!

Nikdo nepřežil!“ Do toho se svými výmysly přispěchá i sir Walter Raleigh (?1552–1618), který je donátorem celého projektu a jehož úkolem je v Novém světě vybudovat nové kolonie.

Kdyby přiznal, že osadníci jsou mrtví, přišel by o práva na americkou půdu. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že se osadníci rozhodnout asimilovat s indiány.

Vědci v 19. století odhalují, že indiáni kmene Lumbeů mají modré oči, příjmení podobná kolonistům z Roanoke a tvrdí, že jejich předci uměli číst knihy. To potvrzuje i nejnovější archeologický výzkum, kdy jsou indiánské a evropské artefakty nalezeny pohromadě. Ale otázek zůstává stále víc než dost!