Na pódium vystupuje za ovací davu mnich v bílé říze. Přichází vyzvat všechny přítomné, aby šli na smrt ve jménu své víry. Pod vlivem jeho slov lidé klesají na kolena a zanedlouho se ochotně vydají do války v daleké zemi.
Druhá křížová výprava do Svaté země je papežem vyhlášena, ale to neznamená, že se všichni do jejích řad hrnou.
Pravda, francouzský král Ludvík VII. (1120/1121–1180) s vysláním křesťanských bojovníků souhlasí, ale přístup nejmocnějších šlechticů z jeho království je o poznání chladnější. Panovník jim nemůže nic nařizovat a sází na přesvědčování.
O propagaci se má postarat jeden z nejschopnějších rétorů své doby, teolog a filozof Bernard z Clairvaux (1090/1091–1153). Koneckonců sám papež Evžen III. (†1153) je jeho žákem a často se k němu obrací s žádostí o radu.
Žádá se krvavý meč
Velké shromáždění, na němž má Bernard váhající přesvědčit, je svoláno na 31. března 1146 do burgundského Vézelay. Kromě prostých lidí a zástupců šlechty je přítomen i král Ludvík s manželkou Eleonorou Akvitánskou (1122/1124–1204).
Na kopci za městem je vztyčeno pódium. „Jeho hlas se rozléhal po okolí jako nebeské varhany,“ píší o Bernardově plamenném projevu doboví kronikáři.
„Hřmění zbraní, nebezpečí, práce, únava války, to jsou pokání, která vám nyní Bůh ukládá. Proklet budiž, kdo nepošpiní svůj meč krví,“ hřímá cisterciácký mnich. Přítomní pod vlivem jeho slov padají na kolena a připevňují si na oděv látkové kříže.
Sám Bernard trhá svůj šat a přispívá dalším materiálem. A jeho projev se nemíjí účinkem ani u bohatých a mocných. „Města a hrady jsou prázdné, nezbývá ani jeden muž na sedm žen,“ může Bernard později o úspěšné mobilizaci napsat papeži.
