Zprvu je 42letá pacientka ze slovinského města Pirana hospitalizovaná kvůli silným astmatickým záchvatům, brzy je ale veškerá pozornost nemocničního personálu věnována něčemu docela jinému.

Z hrudi ženy vychází viditelné světlo a nikdo netuší, jak je to možné! Případ Anny Monaro je dodnes jednou z největších lékařských záhad.

Je 8. března roku 1934 a do nemocnice v tehdy italském, dnes slovinském městě Pirano přichází 42letá Anna Monaro. Silně věřící žena trpí astmatem.

Lékaři rozhodnou o hospitalizaci, jenže vzápětí se astmatické záchvaty pacientky stanou až druhotným problémem. Hruď Anny totiž ve tmě zcela viditelně září různě barveným světlem.

Poprvé si toho všimne zdravotní sestra na noční směně, která při pravidelné pochůzce spatří zvláštní světlo vycházející z Anniných prsou. V prvotním úleku div nevyjekne, vypadá to totiž, jako by nad spící ženou plápolaly modré plameny.

Je něco takového vůbec možné? Tuto otázku si brzy kladou nejen lékaři z celé nemocnice, ale i zahraniční odborníci všeho druhu.

Lékařská záhada

Zní to jako něco vědecky naprosto nemožného a poté, co se zprávy o „světélkující ženě z Piranu“ rozkřiknou i v zahraničí, skutečně přicházejí nařčení z podvodu. Jenže fakta nelžou.

Nezvyklý jev na místě prozkoumá řada lékařů, vědců, včetně italského fyzika a nositele Nobelovy ceny Enrica Fermiho (1901–1954). Jejich slova podporují i filmové záběry.

Odborníci ve snaze jevu porozumět provádějí různé pokusy, a i když se jim podaří vypozorovat jisté souvislosti, samotná příčina zůstává nejasná. Vše nicméně nasvědčuje tomu, že je světlo nějakým způsobem úzce spojeno s pochody, které se v těle ženy odehrávají.

K jevu dochází vždy, když žena spí a nejvýraznější záři lze pozorovat během nočních astmatických záchvatů. Jakmile se světlo objeví, pacientka začne zprudka dýchat a její srdeční rytmus se zdvojnásobí. Poté, co světlo zase zmizí, začne žena chrčet a její tělo zalije pot.

Chemie, nebo elektřina?

Světlo Anny Monaro je značně nestálé a často se projevuje spíše jako barevné záblesky. Někdy jsou ale delší než deset vteřin a v průběhu jedné noci se mohou objevit hned několikrát.

To část vědců vede k domněnce, že by příčina mohla být elektromagnetického původu.

„Zatímco jeden z psychologů předpokládal existenci neurčitých elektrických a magnetických organismů v těle ženy, jeden praktický lékař usuzoval na vysokou koncentraci sulfidů v krvi, způsobenou celkovou zesláblostí ženy,“ vysvětluje dvojice německých spisovatelů Herbert Genzmer (*1952) a Ulrich Hellenbrand (*1973).

Zastáncem teorie sulfidů je Dr. Giocondo Protti, podle jehož tvrzení sulfidy vydávají záření v důsledku ultrafialové luminiscence. Jenže teorii se nikdy nepodařilo potvrdit a záhada tak pokračovala.

Anna po několika týdnech nakonec přestala světlo vydávat a rozuzlení tak nikdy nepřišlo. Co za tím vším bylo?