Arktický mráz, tři tuny ledu, jedno auto, tisíce kilometrů, písek a tropické vedro. To je ve zkratce zdánlivě nesplnitelná výzva, která se promění v úžasné dobrodružství a důkaz, že nic není nemožné.

Vše začíná na podzim 1958 jako hec. Rádio Luxembourg přichází s neobvyklou výzvou.

Tomu, kdo dokáže dopravit ze severního polárního kruhu na rovník třítunovou kostku ledu, aniž by přitom použil jakýkoli způsob chlazení, slibuje 100 000 franků (dnes by odpovídalo cca 46 000 Kč) za každý kilogram, který neroztaje a dorazí do cíle.

Mají za to, že je nemožné takovou výzvu splnit, a že je to tak očividné, že to nikdo ani zkoušet nebude. Mýlí se.

Sponzoři se hrnou, rádio couvá

Výzvu přijímá Birger Natvik, ředitel norské firmy Glassvatt, která se zabývá izolačními materiály. Nejen proto, že slibovaná odměna dělá u tří tun přibližně 138 000 000 korun, ale navíc to pro firmu bude skvělá reklama.

Věří, že jejich skelná vata to zvládne a svěří projekt schopnému inženýrovi Sivertovi Klevanovi. Akce rychle získává pozornost a také řadu sponzorů.

Když vedení rádia zjistí, co se chystá, a uvědomí si, kolik by je to mohlo stát, rychle nabídku stáhne. Natvik se však rozhodne pokračovat, neboť lepší šance pro publicitu se už jen stěží naskytne.

Rozřezat, slepit, zabalit

Získat třítunový blok ledu z norského ledovce Svartisen není jen tak. Led je nutno nařezat na 200kilogramové bloky, které jsou vrtulníkem dopraveny do města Mo i Rana a tady opět spojeny do jednoho bloku o hmotnosti 3050 kg.

Ten je pak naložen na vůz ve speciálním kontejneru, kde je izolován dřevem a 25 cm silnou vrstvou skelné varty.

Zbytek místa vyplní 300 kg léků, které se výprava chystá cestou doručit Albertu Schweitzerovi (1875–1965) do jeho nemocnice v Lambaréné, která se nachází nedaleko cíle jejich cesty.

Písek horší než partyzáni

Ta začíná 22. února 1959 v 9:15 a vede přes Oslo, Kodaň, Hamburk, Brusel a Paříž až do Marseille. Tady je náklaďák naložen na loď a přepraven do Alžírska, odkud pokračuje přes poušť do hlavního města Gabonu Libreville. Evropská část cesty je relativně snadná.

Do tuhého začne jít, až když se expedice vylodí v Africe, kde už je čeká především namáhavé prodírání rozpálenými písky Sahary.

Během alžírské etapy se musí vypořádat také s rizikem, které představují partyzánské jednotky, jenž se ukrývají v horách a převážené léky by pro ně mohly být cennou kořistí.

Proto je také touto oblastí doprovází Francouzská cizinecká legie a rada: Mnohem horším nepřítelem se však ukazuje pouštní písek, do kterého těžký vůz v místech bez silnic mnohokrát zapadne. Hodiny ho pak musí v žáru pouštního slunce vyprošťovat.

Neuvěřitelný výsledek

Do cíle dorazí 21. března, po 27 dnech cesty. Zdolají 8500 km, z toho více než 1000 km přes rozpálenou poušť. A jak je na tom led? Výsledek je téměř neuvěřitelný. V cíli váží blok 2714 kilogramů, což znamená, že během cesty roztálo pouhých 336 kilogramů.

Tedy 11 %. Po skončení výprava blok rozřeže na kousky a rozdá obyvatelům Libreville, z nichž většina nikdy předtím led neviděla.