V mnoha asijských státech se s durianem daleko nedostanete. Tato lahůdka, které se přezdívá „král ovoce“, totiž prosluje svým intenzivním zápachem. Například v Singapuru se s ním nesmí do hromadné dopravy, na letiště ani do velké části hotelů.

Mluví se o něm jako o nejzdravější svačině na světě. Najdete v něm vitamin C, B2, B6, hořčík, železo, draslík, měď, mangan, bílkoviny i vlákninu. Má úžasné antioxidační vlastnosti. To se hodí v boji proti volným radikálům.

Ty nám přirozeně vznikají v těle během metabolismu, ovšem své slovo má i prostředí, ve kterém žijeme: hlavně UV záření a znečištění. Mohou poškozovat buňky a proteiny, čímž uspíší stárnutí či dopomohou ke vzniku rakovin nebo srdečních chorob.

Durian se zdá být jako skvělou volbou, kdyby nebylo té pro mnohé nepřekousnutelné „vůně“! Line se z dužiny tak intenzivně, že zaujme i vědce.

Obsahuje na 50 těkavých látek!

„Nemůže to být nějaká stoka?“ zavětří turista povědomý pach v jedné ze zapadlých bangkockých uliček. „Spíš to čpí jako syrečky,“ hádá jeho žena. Jiní by zase cítili shnilou cibuli.

Charakteristický čichový vjem se u durianu liší, ale málokdy je – na rozdíl od toho chuťového – pozitivní. Není se co divit.

Laboratorní výzkum vědců z Technické univerzity v Mnichově, za kterým stojí Ťia-Siao Li, Peter Schieberle a Martin Steinhaus, prokáže v této sladké laskomině na 50 těkavých sloučenin. Nechybí aldehydy, estery, organické sloučeniny síry (thioly) a alkoholy.

Pokud bychom si očichali všechny tyto chemické látky zvlášť, najdeme sladké odstíny, závan kaučuku a mnohé další. Žádná z nich ale nepřipomíná durian. Na to se musí vytvořit pod tlustou slupkou unikátní pachový ovocný „koktejl“.

Cibetkám zdar! No nazdar…

Durian roste na stromech rodu Durio, který spadá do škatulky slézovitých. Známe na 30 druhů, z nichž o devíti můžete spolehlivě říct, že mají jedlé (a chutné) plody.

Roste hlavně v tropických oblastech jihovýchodní Asie, jako je Malajsie, Indonésie, Thajsko, a Indonésie, Pokud stále myslíte na pověstný puch, prozradíme vám, že těmi nejsmradivějšími odrůdami jsou želví (jinak též kura-kura) a sukang durian. Na ty ale pravděpodobně nikdy nenarazíte.

Hlavním prodejním artiklem je durian cibetkový. Jméno dostane po silně pižmovém zápachu, jaký lidé v 18. století znají ze sekrece cibetek využívané pro výrobu parfémů.

Durian dnes platí na ovocnářském trhu za hit, pravdou ale je, že Evropa se o něm dozví až v 15. století, kdy o něm referuje ze svých cest po jihozápadní Asii benátský obchodník a spisovatel Niccolò de‘ Conti (1395–1469).

A jak že vlastně chutná? Ani v tom není shoda. Sladce. Podle někoho trošku jako vanilkový pudink, jinému zase připomíná mandle, protože čiší jemně nahořklými tóny.