Vstoupit do sevillského Alcázaru znamená ocitnout se v jiném světě, kde se mísí vůně dávné Arábie s příběhy španělských královen, rytířů, básníků i diplomatů. Zcela oprávněně patří mezi nejnavštěvovanější paláce Evropy.
Není divu, že láká historiky, turisty i filmaře.
Tento maurský skvost je zcela oprávněně považován za jednu z nejkrásnějších staveb Španělska. Protože je dodnes oficiální rezidencí španělské královské rodiny při jejích návštěvách Andalusie, dělá to z něj nejstarší stále využívaný královský palác v Evropě.
Od pevnosti k paláci snů
Kořeny Alcázaru sahají do 10. století, kdy zde stojí pevnost maurských vládců. Ti mají pro krásu a umění slabost, a tak místo postupně obohacují o nová nádvoří, zahrady i sály.
Když v roce 1248 Sevilla padne do rukou krále Ferdinanda III. Kastilského (1199/1201–1252), palác přechází do křesťanských rukou.
Jenže místo toho, aby ho nechali přestavět v evropském stylu, rozhodnou se noví vládci využít to nejlepší z maurské architektury: jemnou štukovou výzdobu, geometrické motivy, hravou práci se světlem a vodou.
Díky pokračující výstavbě v maurském duchu je Alcázar tak výjimečný.
Nejlépe to dokazuje král Petr I. Kastilský (1334–1369), přezdívaný „Krutý“ i „Spravedlivý“, který nechává vystavět slavný Palacio de Don Pedro, na jehož zdech dodnes najdeme arabské nápisy vychvalující samotného krále.
Navíc ozdobí palác ve stylu mudéjarské architektury, ale se symboly španělské koruny. Vznikne tak určitý kulturní koktejl, který však působí překvapivě harmonicky.
Nádvoří, kterým prošla historie
Jedním z nejúchvatnějších míst je Patio de las Doncellas, tedy „nádvoří panen“. Název má původ v legendě, podle níž měla křesťanská království odvádět maurským vládcům stovky dívek jako tribut, ovšem jde spíše o temnou historku než historický fakt.
Nádvoří působí jako sen se svými jemnými oblouky, vodním kanálem a světlem, které se působivě láme na reliéfech. O kus dál se nachází Salón de Embajadores, sál, kde králové přijímali posly a slavné hosty.
Jeho zlato-modrá klenba připomíná nebeskou báň a patří k největším ikonám Alcázaru. A kdo by odolal téměř pohádkovým zahradám?
Najdete v nich malé altánky, tajné průchody, jasně zbarvené ptačí obyvatele i slavnou Grotu, jeskyni postavenou na základech starých obranných hradeb.
Most mezi staletími
I filmaři sem přicházejí v houfech! V chodbách této dechberoucí stavby vznikaly scény filmů Lawrence z Arábie (1962), Království nebeské (2005) i slavné páté série Hry o trůny (2015), kde palác představoval exotický poloostrov Dorne.
A návštěvníci dobře chápou proč – toto místo má totiž neuvěřitelnou atmosféru. Přestože je palác velmi starý, vypadá svěže díky pravidelným opravám a pečlivé údržbě. Stále vítá nejen turisty, ale i oficiální královské návštěvy.
A tak je Alcázar krásným příkladem toho, jak může stavba nejen přežít mnohá staletí, ale dokonce propojit dějiny od dob maurských vládců přes kastilské krále až po současnou monarchii.
