Předvolali ho před inkviziční tribunál. Je to kvůli jeho dílu Poslední večeře Páně. Inkvizitoři mají pocit, že se malíř Paolo Veronese zbláznil.

Jedno z nejposvátnějších témat křesťanství ztvárnil na obřím obrazu jako „žranici“ v benátském šlechtickém paláci!

Pět a půl metru vysoký a téměř třináct metrů dlouhý obraz italský malíř Paolo Veronese (1528–1588) vytvořil pro dominikánský klášter San Zanipolo v Benátkách.

Poslední večeři Ježíše Krista a 12 apoštolů přitom ztvárnil svérázným způsobem, který vyvolá v katolické církvi pohoršení. Obří dílo zachycuje okamžik, kdy Ježíš řekl svým učedníkům a přátelům, že ho jeden z nich zradí.

Zatímco na obdivované Poslední večeři od Leonarda da Vinciho (1452–1519) apoštolové projeví údiv a propadají panice, Veronese z předzvěsti Kristova umučení velkou vědu nedělá.

Na jeho obraze se všichni tváří, jako by je ta strašlivá slova nezajímala. Platí to pro samotné apoštoly i všechny ostatní postavy, které tam ale podle církve nemají co dělat!

Upřímně naivní?

V červenci 1573 Veronese stane v Benátkách před inkvizičním tribunálem. „Proč jste na obraz namaloval kuchaře?“ zajímá soudce. „Bez něj se žádná večeře neobejde,“ vysvětluje pevným a klidným hlasem malíř. „A co dělá tamten muž u stolu?“ dál útočí inkvizitoři.

„Šťourá se v zubech vidličkou,“ nenechá se rozhodit Veronese. „Tak to přece u hostin vypadá, ne?“ argumentuje, že jen znázornil běžné a normální chování lidí u stolu.

Podobně bezelstným způsobem si také obhájí přítomnost černochů, trpaslíků či žoldnéřů s halapartnami na svém obraze. Tribunál jeho mnohdy až upřímně naivní – avšak pečlivě promyšlené – odpovědi odzbrojí.

I díky nim „drzý“ Veronese trestu unikne a svůj obraz uchrání před zničením. Dokonce ho nemusí ani nijak upravovat. Inkvizitorům nakonec postačí, že mu dá jiné jméno.

Z Poslední večeře se tak stane Večeře v domě Leviho, jak ji v Bibli popsal apoštol Lukáš, a dodnes ji lze v Benátkách obdivovat.