„Tak vy chcete privilegium dvorské tiskárny?“ ptá se úředník dvorské kanceláře elegantně oděné dámy. „Zklamu vás. Tisk dvorských a místodržitelských zakázek má na starosti Urban Baltazar Goliáš. Císař je s ním spokojen.“
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 klesá počet obyvatel českých a moravských zemí přibližně na 1,3 milionu. Vytrácí se zejména společenská vrstva vzdělanců, ubývá i tiskařů.
O renesanci jejich řemesla se nakonec zaslouží vdova po pražském tiskaři Danielu Sedlčanském (†1648), majiteli rodinné firmy, kterou založil už jeho dědeček v roce 1582. Ludmila Sedlčanská (†1664), jejíž manžel zemřel na morovou ránu, se nedá zlomit okolnostmi doby.
Přebírá tiskárnu na základě vdovského práva v roce 1651 a je odhodlaná dovést vlastní podnik ke slávě. Klíč k úspěchu tkví v tom podat si žádost, aby byla jmenována dvorskou knihtiskařkou.
Stvrzeno pečetí
„Nejsem tady naposledy,“ pronese šeptem Ludmila Sedlčanská, když odchází z neúspěšného jednání s úředníkem dvorské kanceláře. Rozhodně se nehodlá vzdát a její vytrvalost a úsilí jsou po nějaké době korunovány úspěchem.
„Privilegium je vaše,“ dozvídá se ke své radosti v roce 1657, když jí úředník předává listinu s císařskou pečetí Ferdinanda III. Habsburského (1608–1657).
Hlavní náplní práce novopečené dvorské tiskařky se stává tisk patentů a artikulí, vydávaných císařskou kanceláří. Sortiment pak ještě doplňují kalendáře od Michala Kruegenera a Hermanna de Werweho (1584–1656).
Sedlčanská si velmi potrpí na kvalitu tisku, a tak není divu, že jí je v roce 1658 uděleno právo vydávat také noviny (tzv. novalie).
Podnik přebírá dcera
Sedlčanská pečlivě dodržuje kritéria pro výběr zpráv a neunikne jí jediná chybička. Když v roce 1664 umírá, ocitá se ale rodinná firma v nemalých problémech.
Tiskaři pracují jako zběsilí, jde jim hlavně o to, aby měli svoji práci co nejdříve hotovou. Dělají chyby. Podnik navíc přichází o dvorské privilegium, které znovu připadne Goliášovi.
Ovšem dcera zemřelé Sedlčanské, pojmenovaná též Ludmila (1620–1685), se také nemá v povaze vzdávat. Po matčině smrti pokračuje s vydáváním novin. Stále se však jedná o noviny německé.
