„Ty jsi ale krásný chlapeček, chceš vidět, jak ti to sluší?“ láskyplně promlouvá matka k svému šestiměsíčnímu synkovi a bere ho před zrcadlo. Vůbec netuší, že její babička by se zděsila.

Vždyť dítě prý nesmí zahlédnout svou tvář dřív, než mu bude jeden rok. Proč?

Slyšela jste o tom, že miminka by na sobě, nebo alespoň nebo na kočárku či postýlce měly mít něco červeného, aby je nikdo nemohl uhranout? Myslíte si, že tím si příval rad vašich babiček vyčerpal? Kdepak to je teprve začátek!

Naši předkové měli v zásobě širokou škálu pověr, které se týkaly období po porodu a prvních měsíců života dítěte. Které to jsou? A měli bychom tyto rady brát vážně?

Ochrana rodičky

„No ty si se snad zbláznila? Kam chceš jít? Copak nevíš, že teď nesmíš šest týdnů vytáhnout paty z domu?“ lamentuje matka prvorodičky, když spatří svou dceru, jak se chystá s novorozeným Kryštůfkem na procházku.

Traduje se totiž, že v době šestinedělí by rodička neměla nikam chodit ani nikoho zvát na návštěvu. Tato pověra zřejmě měla po porodu vyčerpanou novopečenou maminku ochránit před onemocněním stejně jako její děťátko.

Jiné poučky lidové moudrosti však tak jasné vysvětlení nemají. Například se říká, že matka nesmí po porodu usnout, jinak dítě zemře.

Také se rodičce prý šest neděl nemůže prát prádlo ani se nemá větrat a někteří radí, že novopečená maminka by měla denně vypít panáka slivovice, aby se vyčistila od infekce. Opravdu by se ženy měly takovými doporučeními řídit?

Jak zajistit budoucnost dítěte?

Lidová moudrost má spoustu rad i ohledně novorozenců. Chcete mít kudrnaté dítě? Zabalte ho po porodu do kožichu. Ne abyste dítěti ukázaly před tím, než dosáhne jednoho roku, jeho tvář v zrcadle. Pak prý přestane růst.

A jak zařídit, aby vám dítě v dospělosti dělalo radost? Holčičku je třeba zabalit do modré zástěrky. To údajně zaručí, že se z ní stane dobrá hospodyně. Pokud chcete dítě pokřtít a máte chlapečka, měl by se křtít dopoledne.

Tak se údajně pojistíte proti tomu, aby se z něj v budoucnosti stal alkoholik. Těmto radám se nejspíš dnes již srdečně zasmějeme. Nebo že by na nich přece jen bylo trochu pravdy?