Bojištěm u turecké řeky Halys se rozléhá křik vojáků a řinčení zbraní. Bitvu zde právě svádějí dvě početné armády. Přestože do západu slunce zbývá ještě mnoho hodin a nebe je takřka bez mráčku, pole se náhle ponoří do tmy.

Vojáci vyděšeně tápou kolem sebe a přestávají bojovat. O tom, že by bitva mohla skončit právě takto, je údajně kdosi předem varuje. Je to možné?

Pramínek řeky Halys v současném východním Turecku se dere vzhůru a zurčivě vyvěrá na povrch. Je to právě koryto tohoto slavného veletoku, které po dlouhá staletí tvoří přirozenou hranici mezi dvěma velkými starověkými mocnostmi – Lýdií a Médskou říší.

Zřejmě i proto se u jejího břehu jednoho dne odehraje obří bitva, jež ukončí 6 let trvající válku mezi na smrt znesvářenými státy.

Zabijí králova syna

Do trůnního sálu lýdského krále Alyatta II. (619–560 př. n. l.) vstupuje médské poselstvo. „Nejjasnější vládce Kyaxarés vás žádá o vydání vrahů, kteří našli úkryt ve vašem hlavním městě,“ nechávají se slyšet.

Před nedávnem totiž došlo v jejich království k hrůzné události. Když se najatí skytští lovci jednoho dne vrátili s nepořízenou z lovu, médský král Kyaxarés (625–585 př. n. l.) se na ně rozčílil a v záchvatu zlosti je urazil.

Lovci proto následujícího dne zabili následníka trůnu a pak uprchli do Lýdie. Kyaxarés proto ke svému sousedovi vypraví posly, kteří mají vrahy přivést zpět. Alyattés ale muže odmítne vydat. Mezi oběma říšemi se proto roku 591 př. n. l. rozhoří válka.

Nedá na varování

Lýdský král Alyattés má ve sporu jednu nespornou výhodu. Na svém dvoře hostí řeckého matematika Thaléta z Milétu (asi 624–546 př. n. l.) Ten za králem jednoho dne přijde a varuje ho, že v blízké době dojde k zatmění Slunce.

Místo toho, aby panovník cennou informaci využil ve svůj prospěch, jen mávne rukou a pustí se do bitvy, v níž chce svého soka definitivně porazit. „Je to Boží znamení, že má dojít k ukončení bojů,“ vykřikují vojáci a odhazují zbraně! 28. května 585 př. n. l.

se obě strany střetnou na březích řeky Halys. Odpoledne však dojde k tomu, co Thalés předvídal. Slunce náhle zakryje Měsíc a celé bojiště se ponoří do tmy.

„Vida Médové a Lýdové, že se den změnil v noc, zastavili boj a oba národy dychtily po vzájemném míru,“ přibližuje nám další dění historik Hérodotos (484–425 př. n. l.). Alyattés si v tu chvíli asi pěkně drbe hlavu. Místo slavného vítězství je nucen uzavřít se svým protivníkem příměří.