Nemá práci, nemá kde bydlet, nemá co jíst a ještě se musí postarat o malého syna. Přesto věří, že má štěstí na dosah a nehodlá se ho vzdát.
Příběh Christophera Paula Gardnera (*1954) nadchne miliony diváků amerického filmu Štěstí na dosah. Jenže opravdu se vše stalo tak, jak film popisuje? „Chrisi, spolehnout se můžeš jen na sebe. Kavalerie nepřijede,“ říká mu matka. Má blbé dětství, puberta je lepší, škola ještě víc. Jenže na medicíně nastává doba špatných rozhodnutí.
Tím prvním je zahození snu o medicíně, protože chce zbohatnout rychleji.
Sen o makléři
Zkusí prodávat lékařská zařízení. Do finančních potíží, a dokonce i do konfliktu s podsvětím se dostává, když jeden čas prodává drogy a dluží překupníkům. Život mu opravdu v roce 1981 změní setkání s majitelem červeného Ferrari 308. Když se ho ptá na povolání, odpoví muž: „Jsem makléř.“ A Chris má jasno, kudy k bohatství… Na rozdíl od filmového Chrise nemusí řešit naštvanou manželku.
Už před lety totiž začal mít pocit, že ho manželství okrádá o šance užít si sexu s jinými ženami. Nejprve manželku Sherry začne podvádět a nakonec ji opustí kvůli Jackie Medinové. Nastěhuje se k ní, když mu oznámí, že s ním čeká dítě, ale jeho pohnutky nejsou nijak ušlechtilé.
„Nemyslel jsem na dítě, ale na tu spoustu báječného sexu,“ přizná později.
O syna se starat nemusí
Přespávají na záchodcích
Chris sice úspěšně projde kurzem a stává se makléřem, ale současně také bezdomovcem. V domě, kde bydlí, totiž nejsou děti povoleny. A tak končí na ulici a přespává se synem, kde se dá. V kanceláři, na ubytovnách, v parcích, ve vlacích, na letišti, ale třeba i na záchodcích metra. Chlapci přitom není pět let (jako tomu filmovému), ale jen dva roky, a Chris ho u sebe nemá po celou dobu.
Nakonec končí jako milionář.
Facebook
Twitter
RSS