Mnoho let žije v Pečenižynu u Kolomyje (na západě dnešní Ukrajiny). Spolu s bratrem Ivanem pasou ovce, a to i pro jiné rolníky z vesnice. Monotónní práce však Oleksu Dovbuše nejspíš přestane bavit. Potřebuje změnu.

Proč se rozhodne zrovna pro loupežnický život, není jasné. Možná chce trestat pány za jejich zločiny. Buď jak buď, krátce před svými 40. narozeninami se Oleksa stává vůdcem bandy zbojníků, která operuje ve východních Karpatech.

Jeho muži přepadávají kupce či šlechtická sídla a svoje oběti často mučí, nebo rovnou zavraždí…

Spoléhá na rolníky

Bratr mu byl velkou oporou, ale po roce 1740 se jejich cesty rozejdou. Pohádají se v hospodě a při následné rvačce ho Ivan sekne do nohy tak nešikovně, že Oleksa bude až do konce života kulhat.

Řádit však nepřestane, a to i na území dnešního Polska, Maďarska či Rumunska. Úřady na něj rozpoutají hon, jenže žádné vojsko nedokáže Dovbušu dopadnout. „Ochránce chudých“ se může spolehnout na podporu vesničanů.

Rolníci ho vždy zavčasu varují a pomáhají mu i jinak – přinesou jídlo nebo šaty, poskytnou úkryt. Nicméně ani Oleksy se štěstí nebude držet věčně.

Zůstane v lese

Dostal zajímavý tip na kořist. Statek sedláka Štefana Dzvinky z Kosmače prý přetéká cennostmi. „Je to past!“ snaží se Dovbušu varovat jeho muži. Ví, že mohou mít pravdu, ovšem tentokrát neodolá.

Možná má k návštěvě statku jiný důvod, mohl se zaplést s Dzvinkovou ženou! Večer 23. srpna 1745 se Oleksa objeví v Kosmači a začne se dobývat do sedlákovy chalupy. Najednou se jako duch zjeví Dzvinka a zblízka po zbojníkovi vystřelí!

Dovbuš je raněný, ale ještě se stačí dobelhat do nedalekého lesa. „Zůstanu tady!“ řekne dvěma druhům, kteří ho do Kosmače doprovázeli. Ztratil spoustu krve a cítí, že umírá. Ráno, když ho objeví vesničané, ještě dýchá.

Nicméně ho už pořádně vyslechnout nestihnou. Tajemství, kam ukryl všechny svoje poklady, si vezme do hrobu.

(Zdroj: HISTORY revue)