Obyvatelé New Yorku vyrážejí hromadně do ulic. Davy lidí míří k radnici, kde už není k hnutí. „Dalo by se po jejich hlavách přejít,“ míní uznale jeden z očitých svědků události.

Všichni dychtivě čekají, až se v lodžii Federal Hall objeví jejich první prezident George Washington.

Newyorčané jásají. Do města právě připlul nově zvolený první prezident Spojených států amerických George Washington (1732–1799). Píše se 30. duben 1789, když vstoupí do lodžie newyorské radnice Federal Hall.

Namačkané davy dole pod ním ani nedutají. „Slavnostně přísahám, že budu věrně vykonávat úřad prezidenta Spojených států a že budu podle svých nejlepších sil zachovávat, ochraňovat a bránit ústavu Spojených států,“ pronese.

Popojde krok k zábradlí a ukloní se lidem. Zavře oči a dodá „k tomu mi dopomáhej Bůh“.

 

Zapomeňte na předsudky

Jakmile domluví, zamíří z lodžie do zasedacího sálu senátu. Členové obou komor Kongresu na něm doslova visí očima.

Přečte jim svůj inaugurační projev, a protože je dobře zná, nezapomene jim připomenout, aby jednou provždy zapomněli na „místní předsudky“ a „stranické různice“.

Úkol zvládne na jedničku

Vypadá to, že si ještě není úplně jistý, zda všechny povinnosti prezidenta dokáže zvládnout.

Je „rozčilený a zmatený, víc než když kdysi stával u najíždějících kanonů a postavených mušket,“ poznamenává senátor William Maclay (1737–1804) z Pensylvánie.

Sám Washington později prohlásí, že se cítil jako „odsouzenec cestou na popraviště.“ Ovšem navzdory tomu zvládne všechno důstojně. Pro rozzářené obyvatele New Yorku ale ještě den nekončí. Večer je čeká velkolepý dvouhodinový ohňostroj na oslavu.