V anglickém Gloucesteru se nachází věznice, kterou mnozí lidé považují za jedno z nejstrašidelnějších míst v zemi. Alespoň o ní tak mluví nejen všemožní lovci duchů, ale i návštěvníci, kteří tam v rámci paranormálních prohlídek strávili noc.

Prochází se po tamních chodbách a opuštěných celách stíny vrahů, zlodějů a násilníků?

V areálu věznice se připravuje poprava. Kolem šibenice se shromažďují dozorci, přítomen je samozřejmě i kněz a příslušní úředníci. Z cel uvnitř věznice zaznívají výkřiky.

Někdo šeptá, že Albert Manning, muž odsouzený za vraždu svého soka v lásce, si svou smrt ani neuvědomí. Už nějakou dobu je šílený. Věznicí se plouží jako shrbený stín sebe sama a mumlá nesrozumitelná slova.

K překvapení všech, ale k šibenici přichází narovnaný člověk s jasným pohledem a všem konečně dochází, že své šílenství celou dobu jen předstíral.

Poprava proběhne a Manning je pohřben. Ještě celé desítky let po jeho smrti se traduje, že byl jeho hrob omylem vykopán jen kousek od šibenice a že se na něj odsouzenec celou dobu díval.

Právě tato hrůza měla způsobit, že jeho duše nedoznala pokoje a že se zjevuje mezi vysokými vězeňskými zdmi. Skrývá se jeho přízrak v gloucesterském zařízení dodnes? A je skutečně jediný?

Místo negativní energie

Strach, nenávist, bolest a beznaděj. Takové emoce vyplňují každičkým dnem zdi obávaného gloucesterského hradu. Právě v něm se totiž dlouhá staletí nachází oblastní věznice, ve které čekají lidé na soud nebo rovnou na popravu. Jenže doba se mění.

Údržba hradu postaveného zřejmě už v 11. století je stále nákladnější a situace si vyžaduje radikální změnu.  Koncem 70. let 18. století dochází k zásadnímu rozhodnutí: Hrad se zboří a na jeho místě vyroste nová moderní a lépe zabezpečená věznice.

Její podobu navrhuje známý anglický architekt William Blackburn (1750–1790) a realizaci následně provádí jistý John Wheeler. V roce 1791 je hotovo.

Do třípodlažní budovy jsou nahnáni vězni z okolí, kteří netuší, že právě přichází na místo, které později mnozí nazvou peklem. Skutečně bylo násilí a popravy v Gloucesteru i nadále na denním pořádku?

Nad ostatky popravených

Po následující desítky let má vězení v Gloucesteru dvě tváře. Tou první je tvář moderního zařízení, kde se s vězni zachází jako s lidskými bytostmi a kde nedochází k žádným excesům.

Ta druhá je však mnohem temnější a odhaluje skutečnou pravdu o tom, co se za zdmi areálu odehrává. Vězni zde jsou často podrobováni krutému zacházení, které zahrnuje i bití či přísné tresty. Výjimkou nejsou ani popravy.

Oficiální zdroje tvrdí, že se jich v letech 1792 až 1864 uskuteční za zdmi věznice kolem stovky, někteří badatelé však naznačují, že skutečné číslo mohlo být mnohem vyšší.

Jisté však je, že mnozí z popravených vězňů nekončí na klasickém hřbitově, ale místo toho jsou uloženi do země přímo na pozemku věznice. Mohl by být právě to důvod, aby se na tomto místě dodnes zdržovaly duše těchto zločinců?

První náznaky od vězňů

Svou funkci plní věznice i po celé 20. století. Průběžně se dočká několika rekonstrukcí, ale z velké části zůstává v zařízení vše tak, jak to tam bylo už v 19. století. Postupně přitom sílí i pověst zařízení jako strašidelného místa.

Některé vězně prý po nocích pronásledovaly neustálé pocity cizí a nevysvětlitelné přítomnosti. Výjimkou údajně nebyly ani šouravé kroky po prázdných chodbách nebo hrůzu nahánějící výkřiky z míst, kde nikdo nebyl.

Ovšem své paranormální zkušenosti tam měli také dozorci. „Jeden odvážný dozorce chtěl otestovat, co je pravdy na strašidelných příbězích, které slyšel od vězňů a v jedné z cel schválně provokoval duchy, aby něco udělali.

Náhle zjistil, že se dveře do cely zabouchly a vše pohltila tma,“ uvádí americký záhadolog Rick Hale s tím, že dozorce vzápětí uslyšel několik děsivých hlasů. Z cely se dostal v panice až po několika minutách.

Možnost pro lovce duchů

S příchodem nového tisíciletí začíná růst kritika zastaralosti a přeplněnosti věznice, což vede až k jejímu uzavření v roce 2013. V té době už je budova v Gloucesteru považována mnoha lidmi za neobyčejně strašidelné místo, kterému se ti pověrčivější v noci vyhýbají obloukem.

Především nejrůznější týmy vyšetřovatelů paranormálních jevů z Velké Británie však vidí zavření celého zařízení také jako příležitost.

Na internetu se objevují úvahy o tom, kolik duchů ve věznici asi straší, jakým způsobem se projevují a kdo se za nimi vlastně skrývá.

Když se navíc nepodaří objekt rychle prodat a přebudovat ho na nějaké moderní průmyslové zařízení, je rozhodnuto o jeho zpřístupnění pro paranormální prohlídky.

Jaké jevy tam v posledních sedmi letech zaznamenali právě lovci duchů a co na návštěvu tohoto místa říkají zvědaví turisté?

Vychytralý Manning

Vůbec nejaktivnější ve zkoumání opuštěných prostor věznice je tým GPIS pocházející přímo z Gloucesteru. Jeho členové se do zařízení vydávají opakovaně a dlouhodobě zkoumají údajné duchy, kteří tam mají strašit.

Podle nich se v zařízení nachází minimálně jedna nadpřirozená entita – duch Angličana Alberta Manninga, který v roce 1890 chladnokrevně zavraždil muže, jenž s ním soupeřil o stejnou ženu.

Šéf týmu Paul Cowmeadow tvrdí, že je na stopu Manninga přivedlo jeho jméno vyjevené na speciálním elektronickém zařízení určeném pro komunikaci s duchy.

Stalo se tak prý v místě bývalé kuchyně, pod kterou má být Manning pohřben. „Je velmi chytrý.

Domníváme se, že během našich předchozích vyšetřování napodoboval ženu a předstíral, že tu jsou i jiní lidé,“ říká o tomto duchovi Cowmeadow s tím, že jeho tým zažil ve věznici už bezpočet paranormálních jevů.

Domov sériového vraha

Vedle týmu GPIS se do věznice vydává i řada obyčejných lidí. Zpočátku se tam někteří dostávají na vlastní pěst, od roku 2017 však využívají možnosti nočních paranormálních prohlídek, které se v objektu konají.

A právě od turistů komentujících svou návštěvu na internetu často přichází přesvědčení, že věznici dnes obývá mnohem více přízraků.

Má být mezi nimi údajně například irský revolucionář Pierce McCann, který v zařízení zemřel v roce 1919 nebo anglický advokát Herbert Rowse Armostrong (1869–1922).

Toho ve věznici oběsili za vraždu jeho ženy v květnu roku 1922. Ovšem vůbec největší strach budí v návštěvnících fakt, že v jedné z gloucesterských cel pobýval před svou sebevraždou i anglický sériový vrah Fred West (1941–1995).

Podle některých návštěvníků bývají z cely, ve které byl zavřený, slyšet tiché škrábavé zvuky.

Duch na obrazovce?

V současnosti čeká areál bývalé věznice stále na své nové využití. Do té doby však paranormálních incidentů přibývá. A ne vždycky jde jen o výpovědi lidí, kteří ve věznici něco spatřili či zaslechli.

Někteří totiž svá slova dokládají také tajemnými fotografiemi nebo audionahrávkami, které mají zachycovat přízračné hlasy či nevysvětlitelné zvuky.

Mezi takové lidi patří i Brit Ed Francis z již zmíněného týmu GPIS, který ve věznici strávil noc v závěru loňského roku. Podle něj se v cele Freda Westa podařilo pořídit záznam, na kterém neznámý hlas říká slova: „Dokaž to“.

Speciální kamery pak údajně zachytily podivnou siluetu. „Byli jsme v šoku, když se na obrazovce objevil jasný obraz člověka. Zeptali jsme se, zda by nezvedl nohu.

On to udělal a pak náhle zmizel,“ říká Ed Francis s tím, že v oné místnosti nebyla elektrika, která by mohla obraz ovlivnit. Natočili snad lovci duchů přízrak jednoho z vězňů? Nebo je spíše dohnala vlastní představivost?