Vědci z University of Otago na Novém Zélandu se soustředili na zkoumání opotřebení 400 zubů, které náležely dávným primátům.

Bylo překvapivě menší, než čekali, proto se domnívají, že se tito společní předchůdci lidoopů a opic živili zejména měkkými potravinami, které zuby nepoškozovaly.

Zkamenělé zuby náležely primátům, kteří obývali propadlinu Fayum, nacházející se v pouštní pánvi v Egyptě, jihozápadně od Káhiry.

Patřily pěti rodům primátů, a to Aegyptopithecus, Apidium, Parapithecus, Propliopithecus a Catopithecus, kteří tam žili v době před 29 až 35 miliony let.

Fosilie tedy pocházejí z doby, kdy ještě žil společný prapředek lidoopů, včetně člověka, a afrických a asijských opic.

Malé množství uštípnutých či zlomených zubů svědčí podle vědců o tom, že si zvířata pochutnávala spíše na snadno žvýkatelných potravinách, jako je ovoce, než na tvrdých pochutinách, mezi které patří třeba semena a ořechy, jež mohly způsobit poškození zubů.

Malé poškození zubní skloviny

Ian Towle, zubní antropolog z Centro Nacional de Investigación sobre la Evolución Humana ve španělském Burgosu, k tomu říká:

„Zkoumáním poškození zubů z doby před miliony let, které mohlo být způsobeno jídlem, nám umožňuje nahlédnout do naší vlastní evoluce, do změn v našich stravovacích návycích, k nimž došlo v průběhu času.“

Na University of Otago na Novém Zélandu, kde se věnoval doktorandskému studiu, počítal spolu se svými kolegy zlomeniny a uštípnuti na zubech dávných primátů, které byly viditelné pouhým okem.

Pečlivě prozkoumali každý zub a zaznamenali u něj závažnost zlomeniny i její polohu na zubu.

Zjistili, že pouhých 5 %, tedy 21 z 400 zubů, jich bylo uštípnuto. „To je přesně na spodní hranici toho, co vidíme u živých primátů, u kterých se poškození zubů potravou pohybuje mezi 4 až 40 %,“ komentuje zjištění Towle.

Zatímco mangabejové, opice obývající africké tropické deštné lesy a konzumující pravidelně tvrdou potravu, mohou mít uštípnutou či zlomenou až polovinu zubů, šimpanzi, kteří jedí převážně měkkou stravu, jako je hmyz či ovoce, mají poškozených méně než 10 % zubů.

Fádní strava dávných primátů

U dvou jedinců rodu Propliopithecus byly navíc zjištěny zubní kazy, což naznačuje, že onou měkkou stravou mohlo být sladké ovoce. Zubní antropoložka Debra Guatelli-Steinbergová z Ohio State University v Columbusu k tomu poznamenává:

„To, že někteří jedinci měli zubní kazy, se shoduje s jinými studiemi, které naznačují, že ovoce bylo součástí stravy na počátku evoluční historie opic a lidoopů.“ Propliopithecus zřejmě konzumoval, vzhledem k přítomnosti kazů, zralejší sladké ovoce než ostatní rody zahrnuté ve studii.

Všichni pak ovoce doplňovali listy, Catopithecus, nejmenší ze studovaných primátů, pak zřejmě i hmyzem.

Závěry studie jsou u rodů Apidium a Aegyptopithecus v rozporu s předchozí studií, která se zaměřila na analýzu tvaru a opotřebení jejich zubů, z níž vyplynulo, že strava těchto primátů obsahovala více tvrdých potravin než měkkých.

Towle se domnívá, že vzhledem k minimálnímu opotřebení skloviny u těchto rodů, nemohly být tvrdé potraviny převládajícím zdrojem obživy, ačkoliv jejich občasnou konzumaci u nich nevylučuje.

Zvláště rod Apidium vynikal silnou sklovinou, která podle něj vedla jiné odborníky k závěru, že se příslušníci tohoto rodu živili tvrdými potravinami.