Zbožňuje spiklenecké teorie. Disidenty nechává vysídlovat za hranice Sovětského svazu. Další nepohodlné osoby pak Andropov „uklízí“ do psychiatrických léčeben…
Do čela KGB se v roce 1967 dostává Jurij Andropov (1914–1984), oblíbenec Leonida Brežněva (1906–1982). „Vybudoval si kariéru na Brežněvově důvěře.
Odklízel mu z cesty ty, které neměl rád a sbíral kompromitující dokumenty na všechny ostatní,“ líčí současný historik Karel Durman Andropovův vztah k sovětskému vůdci.
Zatopte metro!
Nový šéf KGB zostří dohled nad děním v Sovětském svazu. Vyhlásí válku přebujelé korupci a mafiánským praktikám. Své organizaci se současně snaží vtisknout vědecký charakter, když naváže spolupráci s respektovanými odborníky.
Po svých agentech pak vyžaduje, aby organizovali zvláštní akce (šířili teror, prováděli atentáty, zamořili jedem vodovodní řád, zatopili metro), ovšem v tomto případě jde spíše o jeho zbožné přání.
Nehledě na tyto i jiné „úlety“ vydrží Andropov ve své funkci až do roku 1982, kdy vystřídá zesnulého Brežněva v křesle generálního tajemníka Ústředního výboru KSSS.
Zásilka z Ameriky
„Musíme ho umlčet!“ zuří Todor Živkov (1911–1998), komunistický vůdce Bulharska. Jeho krajan Georgi Markov (1929–1978) v roce 1971 emigroval do Velké Británie a z rozhlasové stanice BBC nemilosrdně kritizuje bulharský režim.
Jurij Andropov s likvidací tohoto disidenta zpočátku nesouhlasí. Nakonec se ale nechá přesvědčit a zorganizováním akce pověřuje agenta KGB Olega Kalugina (*1934). Ten si vyžádá od kolegů z Washingtonu několik deštníků americké výroby…
Doma se mu udělá zle a…
„Au!“ sykne bolestí Markov. Jako by ho něco bodlo do pravého stehna. Mimoděk se otočí a zahlédne muže, jemuž právě upadl deštník, jak ho zvedá a omlouvá se.
Je večer 7. září 1978 a on se právě chystal přeparkovat auto nedaleko budovy BBC. O pár hodin později, když už je Markov doma, se mu udělá zle a s vysokou horečkou je převezen do jedné z londýnských nemocnic. Čtyři dny nato umírá.
Lékaři v jeho těle objevují drobnou kovovou kuličku – dost malou na to, aby se vešla na špičku deštníku – a v ní smrtelně jedovatý ricin! Nicméně vrah se nenajde a případ je uzavřen jako „nezákonné zabití“.
