Policisté Jerry Kennedy a Ron Pietrafeso, kteří si přivydělávají jako osobní strážci významných osobností, se jednou před Elvisem Presleym zmíní o denverské restauraci Colorado Mine Company a jejich sendviče.

Králem sendvičů má být Fool’s Gold Loaf (Bochník Bláznovo zlato) a oslavné ódy na něj jsou tak přesvědčivé, že se Elvise nezmocní jen zvědavost, ale přímo chuť takový sendvič ochutnat.

Okamžitě. A protože je to Elvis, pro kterého není nic nemožné, a navíc první umělec, který vlastní soukromý tryskáč, rozhodne se pro sendvič s hladovými kamarády zaletět.

Let trvá dvě hodiny a po přistání v 1:40 po půlnoci letadlo doroluje k odlehlému hangáru, kde už čekají majitelé restaurace, Buck Scott a jeho žena Cindy, a s nimi 22 čerstvých sendvičů a mladý kuchař Nick Andurlakis, který je připravil.

Elvis pozve všechny, včetně pilotů k hostině na palubě. Společně pak v družné zábavě tři hodiny zdolávají horu maxisendvičů, kterou splachují vodou Perrier a šampaňským. Když vše spořádají, letí zase zpátky do Memphisu.

Z hangáru do kuchařek

Příběh půlnočního sendviče se brzy stává legendou, stejně jako sendvič samotný. Dostane se dokonce do několika kuchařek, většinou nějak spojených s Denverem nebo Elvisem. Kdo je však původním autorem receptu, není jisté.

Jedna verze tvrdí, že majitel restaurace Buck Scott, který údajně recept poskytne Elvisovi, aby mu ho jeho kuchař mohl někdy udělat i v Memphisu. Druhá verze uvádí jako autora kuchaře Nicka Andurlakise.

Každopádně v Colorado Mine Company už si ho nedáte, protože restaurace byla před lety zrušena, uzavřena a opuštěna.