„Přísně vám zakazuji, abyste přes něj někdy cestovali!“ varuje mostní inženýr John Fowler svoji rodinu. Už dlouho veřejně kritizuje kvalitu mostu přes zátoku Tay, který vyprojektoval jeho kolega Thomas Bouch, jenže ho nikdo neposlouchá. A co je ještě horší, další Bouchův most má brzy vyrůst nad skotským zálivem Firth of Forth!
Tunel, nebo most? Odpovědné úřady dlouho spekulují nad tím, jak usnadní železniční dopravu na severu Skotska. Nakonec rozhodnou, že záliv Firth of Forth u Edinburghu překlenou „ocelovým elegánem“. Zakázku na něj v roce 1879 vyhrává respektovaný britský architekt Thomas Bouch (1822–1880). Vesměs to nikoho nepřekvapí, vždyť jeho další most již několik měsíců zdobí zátoku Tay u skotského Dundee.
Najdou se však i jedinci, kterým není výsledek výběrového řízení po chuti. Například inženýr John Fowler (1817–1898) považuje Bouchův tayský most za nebezpečný.
Bohužel, jak se brzy ukáže, nejde jen o pouhou závist…
Nemají šanci přežít
Psa by ven nevyhnal! V noci 28. prosince 1879 zuří nad zátokou Tay bouře. Ve chvíli, kdy dosáhne svého vrcholu, vjíždí na most osobní vlak. Na druhou stranu se už nedostane – pod náporem vichru se mostní konstrukce i s vlakovou soupravou zřítí do moře. Při neštěstí zahyne 75 lidí!
Bouch čelí obrovské kritice a nedlouho po tragédii sám umírá… Úřadům nezbývá, než na železniční most v zálivu Firth of Forth vypsat novou soutěž.
Budoucí král se zapotí
Tentokrát zvítězí projekt Johna Fowlera a Benjamina Bakera (1840–1907). Stavět se začíná v roce 1883 a o sedm let později je ocelový kolos dokončen. 4. března 1890 se dočká oficiálního otevření. Slavnosti se zúčastní i princ z Walesu, budoucí britský král Edward VII. (1841–1910), který má symbolicky stříbrným klíčem utáhnout poslední matku na konstrukci. Kvůli silnému větru se u toho pořádně zapotí, nakonec ale přece jen může s úsměvem na tváři oznámit: „Dámy a pánové, prohlašuji most Forth Bridge za otevřený.“ Skotové si sytě červeného krasavce zamilují a v roce 2015 jeho hodnotu ocení zápisem na Seznam světového dědictví i organizace UNESCO.
Facebook
Twitter
RSS