Fridě Kahlo je 46 let, má po amputaci nohy a její závislost na lécích se stupňuje. „Nikdy v životě jsem netrpěla víc,“ zapíše si v únoru 1954 do deníku. Ani tak se ale ze svého milovaného Modrého domu nechce hnout. Strávila v něm koneckonců celý život.

Ozve se hlasitá rána a přeplněný školní autobus sjede z cesty do příkopu. Zevnitř je slyšet zoufalý pláč. „Zavolejte někdo pomoc!“ zaslechne ještě Frida Kahlo (1907–1954) a pak omdlí.

Je jí 18 let, když se při cestě ze školy těžce zraní – při srážce autobusu s tramvají utrpí mnohačetné zlomeniny a kovové madlo jí probodne dělohu. Měsíc stráví v nemocnici a téměř dva roky je v sádře a ortopedických pomůckách doma upoutána na lůžko.

Rodiče jí vyrobí speciální stojan, dají jí sadu barev a nad hlavu upevní zrcadlo, aby mohla v posteli malovat autoportréty. Frida je statečná, nestěžuje si.

Doma, v milovaném La Casa Azul (Modrém domě) v Coyoacánu, který je dnes součástí Mexico City, je navíc nesmírně šťastná. Domek s kobaltově modrou fasádou a nádvořím plným obřích kaktusů má tak ráda, že ho nikdy neopustí…

Přestavbu platí sukničkář

Roku 1934 sem přivede i svého manžela, o 20 let staršího movitého umělce Diega Riveru (1886–1957). Ten vytáhne z dluhů jejího otce, „zalepí“ vysokou hypotéku a dům značně rozšíří. Manželství však není nijak šťastné.

Diego je sukničkář a četnými nevěrami ještě víc ublíží Fridinu už tak podlomenému zdraví. Ona sama si ale také připíše na své konto aféry s muži i ženami.

Kromě toho podstoupí dva potraty, operaci slepého střeva a je jí amputována část pravé nohy kvůli gangréně.

Když má Rivera poměr i s její sestrou Cristinou (1908–1964), Frida se s ním rozvede a žije v Modrém domě rok sama – dokud se znovu nevezmou.

Společnost jí tu dělá celá řada zvířat – psi, kočky, makakové, slepice, a dokonce i orel a jelen. Všichni žijí volně v domě nebo na dvoře a Frida je často zachycuje na svých obrazech. Asi nejraději má opičáka Fulang Chana, kterého jí daroval Rivera.