Císař Josef II. ke konci 18. století zruší v rakouské monarchii stovky klášterů. Odejít musejí také benediktýni z Pannonhalmského arciopatství. O necelé dvě dekády později se ale do zdejšího kláštera mohou mniši vrátit. Stačilo, aby splnili jednu podmínku…

Pannonhalmský klášter, který stojí na malém pahorku jižně od Györu, je stejně starý jako samotné Maďarsko.

První mniši se tady se souhlasem uherského velkoknížete Gejzy (†997) usazují v roce 996. Jde o členy benediktýnského řádu z Apeninského poloostrova, německých zemí a také z Čech, konkrétně z Břevnovského kláštera.

Vstřícný je k nim také Gejzův syn a první uherský král Štepán I. (asi 975–1038)…Benediktýni z kláštera Pannonhalma a jejich první opat Anastasius (známý též jako Astrik †1037), který dříve působil právě v Břevnově, mu na oplátku pomáhají v jeho království upevnit křesťanskou víru.

Museli založit školu

I kvůli mnoha válkám je Pannonhalmský klášter v průběhu let několikrát opravován a přestavován. Zdejší mniši si velký vliv na dění v Uhrách, které jsou od roku 1526 součástí habsburské monarchie, udrží téměř do konce 18. století.

V roce 1786 ale odtud musejí odejít. Na základě dekretu císaře Josefa II. (1741–1790) je klášter zrušen a celý objekt začne sloužit jako vězení. Zůstane to tak 16 let. V roce 1802 se sem benediktýni mohou vrátit.

Museli však splnit podmínku císaře Františka II. (1768–1835), že obnovený klášter bude zajišťovat vzdělání ve vybraných oborech.

Proto v areálu zakládají kolej na výchovu kněží a učitelů, kterou v roce 1938 nahradí prestižní chlapecké internátní gymnázium. Po druhé světové válce klášter čekají horší časy. Komunisté majetek benediktýnů zkonfiskují.

Řád ho dostane nazpět až po roce 1989 a provede celkovou rekonstrukci celého objektu. Dnes je Pannonhalmský klášter zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a zůstává významným centrem církevního školství a vzdělanosti v Maďarsku.