Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo identifikovat fosilie podivuhodného mořského tvora, které byly nalezeny v roce 2006 na japonském ostrově Honšú, v prefektuře Wakajama. Jedná se o exemplář vyhynulého vodního plaza mosasaura.

Mosasauři žili v mořích pozdní křídy před 82 až 66 miliony let, obývali velkou část Atlantského oceánu a přilehlých moří. Dnes tento rod zahrnuje minimálně 5 druhů, jejichž fosilie byly nalezeny v Severní a Jižní Americe, Africe, západní Asii i na Antarktidě.

První lebka mosasaura byla objevena v křídovém lomu v blízkosti nizozemského města Maastrich v roce 1764. Právě pro původ této fosilie v ložiscích poblíž řeky Meuse byl rod pojmenován jako mosasaurus.

Největším zástupcem je patrně Mosasaurus hoffmanni, který mohl na délku měřit až 17 metrů, střízlivější odhady pak naznačují délku kolem 13 metrů. Mosasauři byli výborně uzpůsobeni životu ve vodě.

Jejich lebka disponovala dlouhou a štíhlou tlamou s robustními čelistmi, schopnými kývat se dopředu a dozadu. Na nich se nacházely silné zuby uzpůsobené řezání kusů masa z těl kořisti i drcení schránek drobných živočichů.

Čtyři ploutve, přičemž u většiny druhů byly přední mírně delší než zadní, měly podobu robustních pádel, která jim usnadňovala pohyb pod vodou, stejně jako mohutný a silný ocas.

Japonský „modrý drak“

Disponovali skvělým zrakem, jenž jim kompenzoval špatný čich, a rychlým metabolismem, který naznačuje, že se jednalo o teplokrevné živočichy, což je ve skupině šupinatých plazů, mezi které se mosasauři řadí, výjimkou.

Mosasaurus byl vrcholným vodním predátorem, který se živil rybami, žraloky, hlavonožci i mořskými želvami. K vyhynutí druhu došlo na konci druhohor, v rámci hromadného vymírání na konci křídy, při kterém vyhynuli i všichni neptačí dinosauři.

Do stejné podrodiny, Mosasaurinae, nyní tým mezinárodních vědců, pod vedením docenta Takuya Konishiho z University of Cincinnati, zařadil i tvora, kterého pojmenovali Megapterygius wakayamaensis.

Megapterygius znamená „velký okřídlený“, neboť tento mosasaurus disponoval, na rozdíl od ostatních druhů, delšími zadními ploutvemi než předními.

Druhá část názvu tohoto tvora pak odkazuje na prefekturu Wakajama na japonském ostrově Honšů, kde byla patrně nejúplnější kostra mosasaura v Japonsku nalezena. Vědci zvířeti přezdívají Wakayama Soryu, což znamená „modrý drak“

Vrcholný mořský predátor

Docent Konish k tomu říká: „Draci jsou legendami japonského folklóru. Zatímco v Číně žijí na obloze a způsobují hromy, v japonské mytologii se staly vodními.“

Domnívá se rovněž, že ploutve, kterými disponoval Megapterygius wakayamaensis, byly unikátními nejen mezi mosasaury, ale v celé živočišné říši, nelze k nim najít analogii ani mezi moderními vodními zvířaty, jako jsou mořské želvy, ryby a tučňáci.

„Žádné zvíře nemá čtyři velké ploutve, které by využívalo ve spojení s ocasní ploutví,“ dodává vědec.

Velké přední ploutve mu nejspíše umožňovaly rychlé manévrování, zatímco ty zadní ovlivňovaly sklon plavání. Ocas pak zodpovídal za velké zrychlení.

Mehapterygius navíc disponoval i velkou hřbetní ploutví, kterou mají dnešní žraloci, ta mu pomáhala se rychle a přesně otáčet pod vodou.

Tichým oceánem a přilehlými moři plul asi před 72 miliony lety, jeho délka se pohybovala kolem sedmi metrů, což je velikost, jaké dosahují dnešní žraloci bílí.