Kensingtonským palácem v Londýně se nad ránem 24. května 1819 nese dětský pláč. Právě přišla na svět princezna Viktorie. V následnickém pořadí jí patří páté místo.

Nikdo v tom okamžiku proto nepředpokládá, že by někdy usedla na trůn. Osud se však s hannoverskou dynastií nemazlí.

Holčičce není ještě ani rok, když umírá její otec Edward, vévoda z Kentu a Strathearnu (1767–1820). Za pouhý týden ho na věčnost následuje její dědeček, král Jiří III. (1738–1820).

Viktorii (1819–1901) rázem v nástupnické linii připadá už třetí místo. Před ní jsou jen starší bratři jejího otce. Ani jednomu z nich se nepodaří zplodit legitimního potomka.

V roce 1830 ji jako svoji přímou dědičku uznává poslední z nich, král Vilém IV. (1765–1837).

„Pokud bych zemřel, než Viktorie dosáhne plnoletosti, pověřuji vládou jako regentku její matku, vévodkyni z Kentu,“ vyhlašuje tehdy s těžkým srdcem panovník. Svou švagrovou nechová zrovna v lásce. Snad tuší, že nemá na dítě zrovna nejlepší vliv.

Vězeňkyně z paláce

Viktorie, vévodkyně z Kentu a Strathearnu (1786–1861), střeží svoji stejnojmennou dceru za zdmi paláce. Dítě se nestýká se svými vrstevníky, celé dny se jen podrobuje přísné výchově a velkému množství učení.

Matka se dívku zároveň snaží izolovat od královského dvora, který je podle ní mravně zkažený. Z očí ji nespouští ve dne v noci. Dokonce s ní spává v jedné ložnici.

A když není zrovna na dohled vévodkyně, její funkci hravě zastane její důvěrník, sir John Conroy (1786–1854). Jak Viktorie dospívá, nemůže oba ani vystát. Když se má Conroy stát jejím osobním sekretářem, ostře se vzepře. Její útrapy naštěstí jednoho dne skončí…

Ranní návštěva

„Mamá mě vzbudila v šest hodin ráno s tím, že mě chtějí vidět arcibiskup z Canterbury a lord Conyngham,“ vzpomíná Viktorie na 20. červen 1837. 18letá dívka jen v županu vzápětí přijímá vzácnou návštěvu.

„Lord Conyngham mi sdělil, že můj ubohý strýc, král, zemřel 12 minut po druhé hodině v noci, a já jsem tudíž královnou.“ Jednou z prvních věcí, které Viktorie jako nová britská panovnice učiní, je, že vystěhuje matku ze své ložnice.

Zakrátko je natrvalo z jejích pokojů vykázán i sir Conroy.