Před třemi a půl stoletími, v roce 1665, byla Anglie zpustošena ničivým morem, který si pouze v Londýně vyžádal více než 100 000 obětí, tedy čtvrtinu tehdejší populace.
Covid 19 tak rozhodně není první pandemií historie, která dokázala srazit do kolen celá města a paralyzovat lidskou populaci.
Třídílný dokument s názvem Epidemie:
Černá smrt, který odvysílá kanál Viasat History, rekonstruuje tehdejší události a popisuje současnou obranu proti pandemii Covid-19.
Jeho cílem není dávat vládám konkrétní návody, jak se s novodobou pandemií vypořádat, ale určitě je zajímavé, jak jsou některé kroky tehdejších a současných vlád podobné.
Největší pandemie v historii Velké Británie
V průběhu 50 let, předcházejících Velkému moru, se populace Londýna zdvojnásobila: desetičlenné rodiny žily ve dvoupokojových chatrčích, ulice a uličky byly mokré a špinavé a základní hygiena většinou byla dost tristní.
Mor začal v největších londýnských slumech ve St. Giles. Byl nesen bakteriemi a byl neuvěřitelně nakažlivý. Pokud se někdo zavřel doma, měl zhruba 30% šanci na přežití.
V té době nikdo nevěděl, co nemoc způsobuje, od 19. století dodnes se však odborníci domnívají, že za pandemii byli zodpovědné krysy, nebo spíše blechy nesené krysami. Ale byli to opravdu nosiči?
Podle nových studií možná tuto nákazu nešířili potkani ani jejich blechy, ale vši. Přesněji tělové vši, které jsou dnes díky moderním pracím prostředkům a technikám téměř vymýceny.
Tito malí pijáci krve mohli dlouhodobě ulpívat na lidských šatech a sát majiteli krev a infikovat ji bakteriemi. Další studie navíc naznačuje, že blechy byly schopné šířit nemoc samy, aniž by využívaly krysy.
Blechy a vši žily v teplých šatech a postelích lidí, a jelikož sdílení oblečení a hromadné spaní bylo tehdy běžné, mohly naprosto jednoduše nemoc přenášet.
Covid 19 se sice přenáší jinak, i dnes však platí, že základním prostředkem k eliminaci nákazy je dodržování hygieny a vyhýbání se těsnému kontaktu s ostatními.
Pandemická reakce v 17. století
Opatření, které podnikl v roce 1665 král Karel II. k zamezení šíření pandemie, jsou těm dnešním dost podobné. Mezi prvními kroky bylo zavřít divadla.
Jak se pandemie zhoršovala, vytvořily se oficiální certifikáty pro lidi bez příznaků, bez nichž by nikdo nemohl zůstat v hostincích, a lidem byl odepřen vstup do vesnic a měst v kraji.
Sociální distancování se bylo rovněž důležitým aspektem, navíc byly uzavřeny infikované domy po dobu 40 dnů, poté byly vykouřeny a stěny nově vybíleny.
Byl zakázán prodej majetku nakažených, mince na trzích byly skladovány v octě a zákazníci a prodejci se vyhýbali přímému vzájemnému kontaktu, takže kupující sami vybrali výrobky, které chtěli.
Lékaři nosili masky připomínající ptačí hlavy, zobáky masek naplnili levandulí a jinými voňavými materiály, aby filtrovali příchozí vzduch.
Drobné odlišnosti se najdou, ale to jen díky všeobecnému vývoji. Nepoužíváme ocet, ale dezinfekce, místo ptačích masek respirátory a počty úmrtí jsou jiné díky současné medicíně a též populaci, jenž je mnohonásobně větší než dříve.
Pojďme společně s medikem Xand van Tullekenem, archeoložkou Rakshou Dave a novinářem Johnem Sergeantem zjistit mimořádné paralely mezi těmito dvěma epidemiemi v třídílném dokumentu Epidemie:
Černá smrt od neděle 7. března ve 21:00 na kanále Viasat History a sledujme, jak se lidstvo s pandemií vypořádalo v 17. století a jak se o to pokoušíme dnes.
Trailer:
