Josefinina komorná už zná tenhle scénář nazpaměť. Císař řádí a císařovna pláče. Důvod rozruchu se každoročně opakuje. Napoleonova choť překročila svou apanáž a manžel za ni musí uhradit dluhy.

Luxus si zkrátka nedokáže odepřít. Josefina (1763–1814) nepořádá žádné bombastické zábavy, neskupuje zámky a nerozhazuje plnými hrstmi, aby ukázala, že na to mají.

Jen zbožňuje hezké věci, obklopuje se jimi ve svém soukromí, a především je ráda nakupuje. Napoleon (1769–1821) proti tomu v zásadě nic nemá, není žádný skrblík. I on má své libůstky, pokud jde o luxus.

Zbožňuje například luxusní pouzdra na různé drobné předměty. Za svou ženu dluhy nakonec po velkém křiku vždycky zaplatí. A ona je přes všechny svatosvaté sliby zase nadělá…

Do Ruska si veze palác

500 koní táhne na 60 vozů. Na 400 lidí z personálu císařského domu se vydává v roce 1812 s Napoleonem na tažení do Ruska. Zhruba stejný počet, jako je císaři k ruce v zázemí, v některém z jeho paláců.

Ale ani na vojenském tažení se imperátor nehodlá uskromňovat. Na voze se vezou složené čtyři stany, které postavené a pospojované chodbami budou tvořit císařské apartmá: první salon, druhý salon, pracovnu a ložnici.

Kořalka ho nezachrání

I vybavení interiéru je velkolepé.

Vysoké plyšové koberce s tygřím vzorem, psací stolky na kolečkách, skládací dubové stoly, luxusní bidety na omývání, kavalec z medvědí kůže, ozdobné stojany na louče a dvě přenosné latríny z ořešáku, vyložené červeným safiánem. Chybět nesmí ani cestovní nočník.

„Nechte ho pozlatit!“ přikáže sloužícím před cestou. Dělá to tak před každým tažením. V Rusku mu však tento zvyk úspěch nepřinese. Naopak.

Kromě potupné porážky a nezměrného utrpení se Napoleon vrací i s horou špinavého prádla.

A ani 257 lahví kořalky, s nimiž se vypravil na mrazivý východ, nerozpálilo jeho muže tak, aby dobyli další slavné vítězství.