Před velitelem německé špionáže v Turecku stojí proplešatělý muž. Pro nacisty má velmi zajímavou nabídku – tajné informace z britské ambasády.

Nechce za ně ale málo. „Každý dokument vás bude stát 5000 liber,“ říká drsně vyhlížející muž. Ačkoli se z něj stane zřejmě nejslavnější špion 2. světové války, dodnes není úplně jasné, o koho vlastně šlo.

Německý velvyslanec Franz von Papen (1879–1969) je nesmírně spokojený. Právě on nakonec rozhodne, že třetí říše naváže s neznámým mužem spolupráci a dokumenty od něj odkoupí. V říjnu roku 1943 za ně zaplatí 20 000 liber. A pro Němce jde o dobře vynaložené prostředky.

Mezi získanými listinami je totiž i seznam všech britských špionů v Turecku. Ani Papen ovšem neví, kdo je tajemný muž, který tajné informace přinesl. Proto pro něj vymyslí přezdívku.

„Začal hledat v dějinách klasické literatury někoho s podobnými vlastnostmi,“ přibližuje španělský historik Jesús Hernández (*1966).

Podle slavného římského řečníka nakonec německý velvyslanec překřtí zvěda na Cicerona (1904–1970).

Získá informace i o vylodění

„Můžeme mu věřit? Nejde o nějakou špinavou hru britské tajné služby?“ ptá se velení německé špionáže. Cicero jeho obavy záhy rozptýlí. Dodá mu totiž dokumenty o plánovaném bombardování bulharského hlavního města Sofie.

Tak důležitou operaci by přitom Britové jistě jako návnadu nepoužili. Nejcennější informace předá Cicero Němcům v březnu roku 1944. Nacistům opatří dokumenty o chystaném vylodění Spojenců v Normandii.

Díky liknavosti úřadů se ale naštěstí nedostanou včas ke klíčovým osobám. Německé velení je má v rukou až ve chvíli, když už operace Overlord probíhá.

Kořeny na Balkánu

Kolem Cicerona se stahuje smyčka. Britové se totiž dozvědí, že od nich někdo vynáší informace. A je tomu skutečně tak.

Špion pracuje jako majordomus anglického velvyslance v Turecku a podaří se mu vyrobit si kopii klíčku od kufříku, v němž diplomat schovává tajné zprávy.

Chytit se ho však Britům nepodaří. Nikdy totiž neodhalí jeho totožnost. Ta zůstává předmětem dohadů a spekulací dodnes. „Někteří mají za to, že šlo o jistého Verasevitsche. Jiní jej uvádějí pod jménem Diella.

Nejpravděpodobnější teorie hovoří o tom, že záhadný muž byl ve skutečnosti Eleysa Bazna,“ píše britský spisovatel Robin Denniston (1926–2012).

Také původ Cicera zůstává zastřen rouškou tajemství. Možná pocházel z dnešního Kosova, možná z Makedonie, vyloučit nelze ani Albánii.

Úkryt v Jižní Americe

Před německým kancléřem Konradem Adenauerem (1876–1967) leží rozevřený dopis. Jeho autorem je Cicero. Ten na jaře roku 1944 usoudí, že situace je už pro něj příliš nebezpečná a proto Turecko opustí.

„Podle některých autorů odjel tento výjimečný špion pod falešným jménem do Jižní Ameriky, kde klidně žil z renty, jež mu jeho bohatství vynášelo,“ přibližuje Hernández další Ciceronův osud.

Později mu ale peníze dojdou. V roce 1954 se totiž někdejší zvěd obrátí na tehdejšího německého kancléře s žádostí o odškodnění za služby pro třetí říši. Opět nijak netroškaří. Žádá o celé dva miliony marek.

Ty samozřejmě nedostane, špatně si nakonec ovšem nežije. Slušné peníze mu plynou za poskytování rozhovorů a prodej pamětí.