Je to scéna, při které zalapá po dechu i tak zkušená vyšetřovatelka paranormálních jevů, jako je Lorraine Warren. Z temnoty hlubokých lesů v Tennessee na ní hledí pár nelidských očí. Tak Bigfoot je tedy skutečný… Napjatě čeká, co bude dál.

Do toho případu se americkým manželům Edu (1926–2006) a Lorraine (1927–2019) Warrenovým původně moc nechtělo.

Horor v Amityville, panenka Annabelle, různé prokleté předměty, místa posedlá démony a další nadpřirozené jevy, to byla hlavní oblast zájmu těchto legendárních lovců duchů. Za svoji kariéru řeší tisíce podobných záležitostí. Ale Bigfoot?

Bájný lidoop spadající spíše do pole působnosti kryptozoologů? Asi ani oni sami nečekali, že se s ním někdy setkají.

Můžeme jim nějak pomoci?

Během 80. let mají manželé Warrenovi několik přednášek v Tennessee. Vypráví o svých zážitcích a zkušenostech s nadpřirozenem. Jednoho jarního dne je osloví redaktor místních novin Elk Valley Times a vypraví historku, která je neobvyklá i na jejich poměry.

„Příběhům o Bigfootovi jsme nikdy moc nevěnovali pozornost. Ne snad že bychom ho považovali za výmysl, jen prostě nespadal do paranormálních jevů, kterými jsme se zabývali.

To se ale změnilo, když nám ten redaktor řekl o něčem, co v horách ohrožuje děti zdejších obyvatel,“ vzpomíná později Lorraine. Warrenovi souhlasí, že se do oblasti půjdou podívat. Co tam najdou, je šokuje i dojme. Lidé, kteří tu žijí, jsou opravdu velmi chudí.

Bydlí v chatrných přístřešcích, nemají zavedený vodovod ani pořádnou elektřinu.

A když Ed s Lorraine naslouchají vyprávěním o tom, jak se nějaké velké opičí stvoření pokusilo unést dvouleté dítě, a vidí nefalšovaný děs v očích jeho rodičů, rozhodují se zůstat a zkusit pomoci. Největší překvapení na ně ale teprve čeká…

Tajemný střet

Oblast, do které se za údajným Bigfootem vydávají, představuje dle jejich popisu rozsáhlé území plné kopců a lesů tak neproniknutelných, jako kdyby dosud zůstávaly skryty před civilizací. Je proto možné, že se to samé podařilo i tvorům v něm žijícím?

Warrenovi se celý den prodírají s několika společníky hustými křovinami a houštím. Všude kolem visí ve vzduchu přízračná mlha. Postupně ubývá světla i sil. Chtějí své pátrání vzdát, když narazí na udupanou vysokou trávu.

Lorraine strne, najednou si uvědomuje, že jí něco pozoruje. Něco mezi člověkem a opicí. Vysoká postava porostlá srstí, široká ramena, dlouhé ruce. Oči vyzařující inteligenci, soucit i strach. Lorraine okamžitě ví, že nejde jen o nějaké „hloupé“ zvíře.

Bytost s ní navíc prý zahajuje telepatickou komunikaci, vysílá k ní obrazy ze svého života! Jak stojí v jeskyni u řeky obklopen dalšími takovými tvory – svojí rodinou. Poranění nohy, kvůli kterému se od nich musel odloučit. Pocity samoty a smutku.

Také jí vysvětluje, že dítěti z osady nechtěl ublížit, jenže pak se ozývá zvuk megafonu a přetíná mírumilovné spojení. Bigfoot zděšeně mizí v lesní tmě. Zbytek skupiny právě dohání Lorraine, zatímco se ona snaží vzpamatovat z toho, co prožila.

Šlo o kryptida?

Celá skupina se ihned vydává po stopách možného Bigfoota. Nachází obrovské otisky chodidel a také krev na zemi i na listech v houštinách, vše ale končí na okraji útesu. Tvor je pryč, stejně tak telepatický most mezi ním a Lorraine.

Podle jejího manžela Eda se mohli přeci jen střetnout s něčím jiným než je kryptid – napadá ho, že by mohlo jít o tzv. Tulpu. „Tulpové jsou fyzickým zhmotněním projekce mysli. Jsou to stvoření černé magie, praktikované ve světě hlavně tibetskými mnichy.

Věřím, že Bigfoot je Tulpa, stejně jako třeba Lochneská příšera. Proto lidé hlásí, že je viděli a pak je nikde nemůžeme znovu najít. Jde zkrátka o výsledek práce někoho, kdo ovládá černou magii,“ říká Ed. Vysvětluje tím celou problematiku kryptidů? Nebo se Warren na celý případ dívá až moc démonologickým pohledem?