Počátkem 80. let je společnost Coca-Cola stále jedničkou na trhu, hlavní konkurent, Pepsi Cola, jí však začíná šlapat na paty. Hlavouni zpanikaří a rozjíždějí radikální operaci. Představí zákazníkům novou chuť.

Je to velká změna. Vedení sice provede řadu testů, které jejich rozhodnutí potvrzují, ale už se neohlíží na průzkum, který varuje, že věrní zákazníci změnu chuti nechtějí.

Neříkej hop

Generální ředitel Roberto Goizueta (1931–1997) představí novou Coca-Colu 23. dubna 1985 tisku shromážděnému v Lincolnově centru v New Yorku.

„Její harmonická chuť je hladší, kulatější a odvážnější,“ tvrdí nadšeně, ale podle novinářů je prostě jen sladší a víc Pepsi. I prezident Donald Keough (1926–2015) si věří.

„Nikdy jsem si žádným rozhodnutím nebyl tak jist jako tím, které dnes oznamujeme.“ Novináři si tak jistí nejsou. Zejména, když se ukazuje, že výroba podle původní receptury bude zcela ukončena.

Horší než veřejně spálit vlajku!

Reakce na New Coke je okamžitá, hlasitá a odmítavá. Coca-Cola je totiž pro Američany srdcovka. „Ta chuť je mé spojení s dětstvím. S každým napitím se mi vrací ty nejkrásnější vzpomínky,“ píše naštvaný zákazník a není sám.

Společnost zavalí přes 400 000 rozhořčených dopisů. Operátorky denně řeší na 8000 rozzlobených telefonátů. „Naštvali jste mě víc, než kdybyste mi pod okny spálili americkou vlajku!“ hřímá ze sluchátka jeden z naštvaných lidí.

Reklamy na New Coke jsou vypískány ze stadionů, konají se mohutné demonstrace. „Chceme tu pravou!“ skandují tisíce lidí v Atlantě, nová Cola je demonstrativně vylévána do kanálů, prodejci vyhlašují bojkot a odmítají ji prodávat. Akcie Coca-Coly padají, zatímco akcie Pepsi stoupají.

Sladká chuť s hořkou pachutí

Pobouření veřejnosti hlavouny zaskočí. Vždyť nešlo o unáhlené rozhodnutí, vše je podloženo daty. Ta však nepočítají s citovým vztahem věrných zákazníků ke „své“ značce.

Pouhých 79 dní po zahájení prodeje nové Coly to společnost vzdá a 10. července 1985 oznámí návrat k původní receptuře.

Nová Cola je v tichosti upozaděna, v roce 1992 se ukryje pod jméno Coke II, ale v červenci 2002 mizí v propadlišti dějin. Víra společnosti, že se časem chytí a možná klasickou recepturu předčí, se nikdy nenaplní.

Všechno zlé je ke konspiracím dobré

Návrat původní receptury vede k tak prudkému zvýšení tržeb a posílení pozice na trhu, že se objeví konspirační teorie, podle níž to vše byl jen podfuk s cílem strhnout pozornost médií a znovu u zákazníků nahodit rozvolněné pouto k tradičnímu pití.

„Než firmu označíte za šílenou, zapřemýšlejte, kdy naposledy nějaký produkt získal zdarma tolik prostoru v médiích,“ souhlasí vlivný novinář Bob Simon (1941–2015).

Mnozí věří, že firma s nepokoji počítala, dokonce je nenápadně podporovala a od počátku měla v úmyslu původní recepturu na trh vrátit.

Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že vše byl jen krycí manévr, aby mohla firma bez protestů nahradit třtinový cukr levnějším kukuřičným sirupem.