Takhle si to Karel Veliký rozhodně nepředstavoval. Jeho korunovace císařem Římské říše měla být slavnostním obřadem, který bude řídit on sám. Jenže ten bídák papež ho doběhl. Při mši prostě vzal korunu a bez optání mu ji „vrazil“ na hlavu!

Potřebují se navzájem. Francký král Karel Veliký (asi 742–814), který vládne celému západnímu křesťanstvu, touží po císařské koruně. Ta ale patří východořímské (byzantské) císařovně Ireně (asi 752–803).

Problém je, že Frankové ani církev ženu na trůnu neuznávají! A právě v tom je Karlova naděje. Však on to papež už nějak zařídí a dá mu, co chce. Měl by! Jinak přijde o mocného ochránce a bude jen otázkou času, než ho ze svatopetrského stolce někdo „sestřelí“.

Přijde o jazyk?

Papež Lev III. (asi 750–816) moc dobře ví, že se bez Karlovy pomoci neobejde. Na jaře roku 799 se v tom jen utvrdí.

Spiklenci vedení Paschalisem, synovcem předchozího papeže Hadriána I. (†795), ho uvězní a obviní z mnoha zločinů včetně křivopřísežnictví i smilstva. Lvovi hrozí, že bude oslepen a přijde o jazyk!

Na poslední chvíli je naštěstí zachráněn svými přáteli a prchá za Karlem Velikým. Franckého krále zbabělost spiklenců rozzuří. Na konci roku 799 pošle papeže i s vojskem zpátky do Říma.

O pár měsíců později se pak sám rozjede na Apeninský poloostrov, aby rozhodl o Lvově osudu…

Ten mizera!

„Nic neudělal. Všechna obvinění jsou vylhaná!“ rozhodne krátce před Vánocemi roku 800 Karel a těší se na zaslouženou odměnu. Lev III. nemá na výběr. Musí franckého krále korunovat císařem. Dobrá, udělá to. Ale po svém! Další ponížení už nesnese.

Bude to vypadat tak, že církevní moc stojí nad tou světskou… 25. prosince se Karel odebere na mši do baziliky svatého Petra. Z modliteb ho vytrhne papež, který mu posadí na hlavu korunu a pak před ním uctivě padne tváří k zemi.

Nový císař je očividně rozladěný, tohle tedy nečekal. Ten mizera ho převezl! Vypadá to, že se Karel Veliký stal prvním středověkým římským císařem jen díky papežově dobré vůli.