Rázně vystupuje proti kacířství a protestantství, inkvizice za jeho pontifikátu doslova kvete. Po nechvalně proslulém masakru, Bartolomějské noci, nechává sloužit Te Deum, a k její památce dokonce razí pamětní mince.
Zprávu o krvavém řádění přijímá s velkou radostí. Hříchů páchá víc než dost, a ještě než se stává duchovním, stihne zplodit nemanželského syna Giacoma (1548–1612), kterého později jmenuje kastelánem Andělského hradu.
Giacoma to však více táhne k umění – stává se mecenášem a milovníkem divadla a šachu. Papežem se Řehoř XIII. stává v sedmdesáti letech, ale je tak čilý a rychlý, že bez pomoci sám sedá na koně a pilně se zabývá studiem.
Nový kalendář rozdělí národy
Do historie lidstva se nesmazatelně zapisuje roku 1582, kdy se rozhodne bulou Inter gravissimas vyřešit nesnáze spojené s juliánským kalendářem.
Ten je vinou chybného výpočtu jednoho z Caesarových (100 př. n. l.–44 př. n. l.) badatelů nepřesný. Počítá s tím, že rok je dlouhý 365 dní a 6 hodin, ve skutečnosti je však o 11 minut a 15 sekund kratší.
„Manko“ od doby Caesarovy nabere v době Řehoře XIII. už povážlivých deseti dnů. Podle latinské verze svého jména tedy nový kalendář pojmenuje gregoriánský a rozhodne, že po 4. říjnu bude následovat 15. říjen.
Vraťte nám našich jedenáct dnů!
Katolické země zavádějí novinku bez problémů okamžitě, ve zbytku světa však vzbudí bouři nevole. V Čechách je kalendář přijat v roce 1584, kdy se 7. ledna začíná psát 17., ovšem na Moravě dochází k této změně paradoxně až počátkem 17. století.
Velikonoce se tak u nás slaví nadvakrát. „Chce ze středy svatou neděli udělati!“ lomí rukama nespokojení občané. V Anglii jdou ještě dál a kalendář zde vchází v platnost až roku 1752, kdy už je změna stojí jeden den navíc. Rozzuřené davy skandují:
„Vraťte nám našich jedenáct dnů!“ To vše je slabý odvar proti Řecku, které kalendář přijímá až v roce 1923.
(Foto: wikipedia.org, shutterstock.com)
