„Vítězství je naše!“ promne si ruce anglický král Eduard I. Ve válce se severním sousedem si zpočátku počíná velice úspěšně. Podnikne do Skotska rozsáhlou invazi, dobude Edinburgh a krvavě vyplení město Berwick, jehož obyvatele nechá prakticky do jednoho povraždit. Následně zajme a uvězní skotského krále Jana Balliola a prohlásí se neomezeným pánem země.
Něco takového se žádnému anglickému monarchovi před ním nikdy nepovedlo.
Jenže vůči Eduardově despocii vzápětí povstane skotské národní hnutí za nezávislost, do jehož čela se postaví odvážný rytíř William Wallace…
Ochráncem Skotska
„Jsme sice početně slabší a hůře vyzbrojeni, to ale neznamená, že nedokážeme Angličany porazit!“ povzbuzuje Wallace své vojáky a staví je do obranných pozic poblíž města Stirling. Neplete se. Díky lsti se mu podaří anglické těžkooděnce vylákat k řece a tam je jednoho po druhém pobít na úzkém mostě. V bitvě u Falkirku mu ale štěstí nepřeje.
Část jeho vojska se totiž zalekne anglické přesily a zbaběle prchne z boje. Wallace se ale nevzdá a počátkem roku 1302 se vydá hledat podporu do Francie. Tam je přijat jako rytíř a velký hrdina, především v kruhu žen. Materiální pomoci se ovšem nedočká. Mezitím si Eduard I.
podrobí Skotsko a pro zachování míru si stanoví jedinou podmínku: „Vydání Williama Wallace,“ určí si.
Představení plné krve
Londýnskými ulicemi se rozléhá klapot koňských kopyt. Lidé sebou netrpělivě ošívají a rozhlížejí se kolem sebe. Pak se zpoza rohu vynoří dvojice statných valachů, která za sebou smýká nahé tělo Williama Wallace. To horší však skotského hrdinu teprve čeká. Jakmile dorazí na popraviště, je oběšen. Ještě než však stihne vydechnout naposledy, je jeho tělo z oprátky sňato.
Kat mu pak rozřízne břicho a vyrve vnitřnosti, které na místě spálí. Poté mu setne hlavu, vykastruje ho a jeho zohavené tělo rozčtvrtí. Wallacovy pozůstatky následně putují do nejrůznějších koutů země.
Useknutá hlava je vystavena na londýnském mostě, pravá ruka v Newcastlu, levá v Berwicku, nohy končí v Perthu a v Aberdeenu.
Facebook
Twitter
RSS