V roce 1860 objeví francouzský egyptolog Marquis d’Agrain v Údolí králů v Egyptě záhadný prsten, který do této kultury vůbec nezapadá. Podle legendy jej tam zanechal kněz z legendární Atlantidy.
Jasnovidec André de Belizal pak jeho zkoumání zasvětí celý svůj život. Tvrdí, že prsten vyzařuje energii, která chrání jeho nositele. Má pravdu?
Před 10 000 lety se v oblasti dnešních Azorských ostrovů údajně rozkládá kontinent Atlantida. Legenda o něm je známá po celém světě, vědci se ale nedokážou shodnou, zda skutečně existoval.
V roce 1860 nicméně údajně některé z nich přesvědčí objev francouzského egyptologa Marquise d’Agraina.
Ten při vykopávkách v Údolí králů narazí na prsten, kterému se začne přezdívat Prsten z Luxoru. Ačkoliv jde o podivný nález, potrvá ještě dalších sto let, než mu bude někdo věnovat náležitou pozornost…
Důkaz o existenci Atlantidy?
Příběh o souvislosti prstenu a bájné Atlantidy tedy začne být známý až po roce 1960 a nelze říci, kdy a kde vlastně původně vznikl. Říká se v něm, že prsten vyrobí bájní Atlanťané z tmavého kamene z dolů v Asuánu v jižním Egyptě, a to před více než 5000 lety.
Do Egypta se údajně dostane díky jednomu z atlantských kněží, jenž se má nějakou dobu po pádu Atlantidy ukrývat v chrámu v Luxoru. O jeho pravdivosti je přesvědčen zejména francouzský jasnovidec André de Belizal.
Prsten zkoumá téměř 30 let a až do konce svého života tvrdí, že má magické schopnosti! Svého nositele prý ochrání před jakýmkoliv nebezpečím. Je to pravda? Zachránil se snad nějaký jen Atlanťan díky němu?
Ochrana před Tutanchamonem
Podle Belizala zachrání prsten život například britskému archeologovi Howardu Carterovi (1874–1939).
Když Carter v roce 1922 nalezne hrobku faraona Tutanchamona (1341–1323 př. n. l.), kdosi mu prý prsten daruje na ochranu před záhadnou kletbou, která má hrobku střežit.
Ta má mít podle teorií na svědomí celkem 19 lidských životů. Kromě Cartera zemřou údajně téměř všichni, kdo do Tutanchamonovy hrobky v prvních letech vstoupí. On ale zůstává na živu! Mohl za to tajemný prsten?
Energetické pole jako štít
V roce 1939 pak prsten získá právě Belizal, a to i společně s jeho příběhem. Protože se již nějakou dobu zabývá využíváním virgule a čtením vibrací neživých objektů, rozhodne se takto prozkoumat i prsten.
Údajně se mu podaří zjistit, že geometrické obrazce na šperku, tolik odlišné od egyptského umění, dokáží vytvořit slabé energetické pole.
Vlny, které toto pole vysílá, prý nositeli prstenu usnadňují přístup do jeho vlastního podvědomí a zároveň ho chrání jakýmsi podivným energetickým štítem.
Opravdu to prsten dokáže? Belizal později zkouší vyrobit i jeho větší verzi, která má chránit místnosti či domy. Vše popíše v knize s názvem Physique Micro-Vibratoire et forces Invisibles, kde vysvětluje, proč je geometrie prstenu tak důležitá.
Pro mnoho lidí, včetně většiny uznávaných egyptologů, je ale celý příběh pouhým výmyslem. Kde je prsten nyní totiž není známo a Belizalova tvrzení tak není možné ověřit. Dokázal prsten nějak skutečně chránit svého majitele? Nebo ani sám neexistoval?
