„Kdybych se nebál pekla a čertů, vzal bych si ten nejsilnější jed, abych se konečně zbavil toho utrpení!“ vykřikne podrážděně Valdštejn. Má velké bolesti, které nedokážou utišit žádné léky. Trápí ho pakostnice, ledvinové koliky či žlučníkové záchvaty. A jako by to nestačilo, právě se dozvěděl, že ho císař odepsal…
Ještě v létě 1633 ho císař Ferdinand II. (1578–1637) před ostatními omlouvá. „Má vleklé zdravotní problémy, a tak udělal v poli pár chyb,“ obhajuje Albrechta z Valdštejna (1583–1634). Zhruba o půl roku později však Habsburk podlehne vlivu závistivých našeptávačů. Doneslo se mu, že frýdlantský vévoda prý vyjednává s nepřáteli, že se paktuje se Sasy a Švédy.
„Ten had mě zradil!“ rozzuří se Ferdinand. 24. ledna 1634 podepíše dekret, jímž Valdštejna zbavuje vrchního velení císařské armády.
V dovětku pak uvede, že je nutné „hlavu spiknutí a její nejvýznamnější spojence, pokud to bude možné, zajmout a dopravit do Vídně nebo jako usvědčené provinilce zabít“.
Krvavá hostina
Valdštejn se na zimu nakvartýroval s armádou do Plzně. Když se 21. února dozví o Ferdinandově verdiktu, rozhodne se utéct dál na západ k saským hranicím. O tři dny později dorazí se svou armádou do Chebu a ubytuje se v Pachelbelovském domě. Netuší, že mu zbývá pouhý den života.
Tři jeho důstojníci, John Gordon, Walter Leslie (1607–1667) a Walter Butler (asi 1600–1634), hodlají s vidinou tučné odměny splnit císařův rozkaz. Nejprve skoncují s vévodovými věrnými generály. 25. února večer pozvou Adama Erdmana Trčku (*1599), Kristiána Illova (*1585) a Viléma Kinského (*1574) na hostinu a během hodování je zamordují. Pak vpadnou do Pachelbelovského domu.
„Ty špatná, křivopřísežná, stará, rebelantská šelmo!“ vykřikne Butlerův podřízený Walter Deveroux (†1639) a bezbranného Valdštejna probodne partyzánou.
Facebook
Twitter
RSS