Co bychom si dnes počali bez konzerv? Plechové nádobky, které nám v netknutém stavu uchovají zeleninu, ovoce, dokonce i omáčky, polévky nebo maso.

V dřívějších dobách ale lidé nemají ponětí, jak zakonzervovat nějakou dobrotu, přesto vymyslí něco, co může dnešní konzervě směle konkurovat.

Jsme asi 400 000 let zpátky. Z oblasti východního Středomoří postupně zmizí sloni a lidé si musí zajistit novou formu potravy. Takovou, která bude dostatečným zdrojem kalorií a navíc vydrží dlouho!

Jeskynní člověk brzy přijde na to, že obyčejná kost uchová výživně hodnotný pokrm i víc jak dva měsíce!

Prakonzerva z kostí

S objevem přijdou vědci z telavivské univerzity, kteří spolu se španělskými kolegy prozkoumávali kosterní pozůstatky v jeskyni Kesem, kterou najdeme blízko Tel Avivu. V mnohých kostech jsou nalezeny stopy po morku.

Na tom by nebylo nic divného, ovšem v případě, kdyby jej lidé konzumovali hned po ulovení. Jak se zdá, předci pochopí, že některé zásoby je lepší si nechat na horší časy. „Až dosud se zdálo, že lidé snědli morek hned poté, co zvíře ulovili a opekli.

Naše studie ovšem dokázala, že lidé maso sice spořádali, ale morek si nechali na horší časy,“ prozrazuje profesor Ran Barkai. Vědec zároveň dodává, že naši prapředci na to šli mazaně.

Museli si být vědomí vysoké energetické hodnoty morku, proto si jej nechávali na chvíle, kdy budou potřebovat víc síly. „Morek je významný zdroj živin, proto byl nezbytnou součástí pravěké stravy,“ přibližuje Barkai.

Morek obsahuje cenné proteiny, láká ovšem i bakterie, které jej mohou znehodnotit. Jak se před nimi chránit?

Daněk je nejlepší

Pračlověk vypozoruje, že stačí kosti pečlivě zabalit do kůže, protože ta čerstvost morku prodlužuje. Opracovaná kůže je totiž jeden z nejlepších izolačních prostředků. Takto zakonzervovaný morek vydrží v kosti až devět týdnů.

Barkai prozrazuje, že pro účely „kosterní konzervy“ lidem nejčastěji sloužily pozůstatky z daňka. Když je pak nouze největší, člověk prostě jen rozdrtí kůstku a vycucne morek. Je to vlastně taková ampulka s energeťákem.

Vědci doplňují, že ani po konzumaci morku lidé kosti neodhodí. S jejich pomocí dokážou impregnovat kůži, změkčit ji, anebo kost využijí jako tětivu k luku.

Vědci rozluští další záhadu

Během výzkumu se vědcům podaří rozluštit ještě jednu záhadu. Na kostech nohou, v nichž se morek uchovává, jsou znatelné stopy jiných nástrojů než těch, které lidé v této době používají na zpracování masa.

Pozůstatky po zásahu těchto pomůcek odpovídají těm nástrojům, které vědci našli před mnoha lety, ale netušili, k čemu je lidé potřebovali. Objev této konzervace je podle profesora Barkaio dalším důkazem toho, jak byli naši předci vynalézaví.

Jak se dokázali dokonale přizpůsobit době, kdy budou bez čerstvé potravy. Nepřímo s tímto poznáním souvisí i skutečnost, že lidé poté začali více cestovat, protože si uměli udělat zásoby.

„Jedná se tak o určitý mezník v přizpůsobivosti člověka,“ pochvaluje si výsledky výzkumu jeho vedoucí Ruth Blascová.