Královnu vítá do svatebního dne typicky anglické počasí. Okna ložnice v Buckinghamském paláci bičuje hustý déšť. „Doufejme, že ustane,“ říká si Viktorie s pomyšlením na své nestandardní bílé svatební šaty. Byl by na nich vidět každý flíček.
Navzdory námitkám, že v bílé se chodí na pohřby, si Viktorie (1819–1901) prosadila svou. Zase se chce odlišovat!
Ještě štěstí, že jí rádce William Lamb, vikomt Melbourne (1779–1848), rozmluvil nápad s malým soukromým obřadem přímo v Buckinghamském paláci…
Tlačí se jedna na druhou
Do královské kaple ve Svatojakubském paláci doprovází Její Veličenstvo kromě matky Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské (1786–1861) už i probleskující slunce.
Když nevěsta vykročí po boku dojatého strýce Augusta Frederika, vévody ze Sussexu (1773–1843), směrem k oltáři, prožívají družičky za jejími zády peklo. Vlečka je příliš krátká.
12 dívek se tlačí jedna druhé na záda a ve snaze nešlapat si na paty všelijak cupitají. Někteří z 300 přítomných svatebčanů pamatují zpackanou korunovaci. Čeká královnu další skandál?
Nemůže najít pero
Jen třesoucí se lístky na věnečku z pomerančovníkových květů prozrazují Viktoriinu nervozitu. Její „anděl“ Albert (1819–1861) v uniformě britského polního maršála, zdobené Podvazkovým řádem, také nezáří klidem.
„Do matriční kroniky se první podepisuji já,“ nedá si po obřadu upřít své právo královský ceremoniář, vévoda z Norfolku, a nekonečně dlouho hledá pero. Pomluvám se nevyhne ani nevěsta.
Při odchodu políbila tetu Adelheid (1792–1849), zatímco matce podala jen ruku. A mezi svatebními hosty je trapně málo příslušníků politické strany toryů, kteří v britském parlamentu vyvolali licitaci o ženichově roční apanáži.
Dort jako ciferník věžních hodin
Na hostině v Buckinghamském paláci ovšem zacpe klevetníkům pusu svatební dort. Měří po obvodu skoro tři metry a přinášejí ho čtyři sloužící. Ošuntělý kočár, odvážející novomanžele na líbánky do Windsoru, lesk svatebního dne pokazí.
Tisk tvrdí, že Albert „přichází převzít do dobrých i zlých časů tučnou naši královnu i tučnější kasu“… Ať vidí, že oni dva peníze ke štěstí nepotřebují!