Už v dospívání má Maria ve zvyku jít proti proudu. Nesnáší konvence, pravidla a očekávání svého okolí také vnímá spíše jako mantinely, vůči kterým je nutno se vymezit.
Navzdory námitkám rodiny vystuduje Maria von Maltzan (1909–1997) jako tehdy jedna z mála žen zoologii na Vratislavské univerzitě a akademickou dráhu završí získáním doktorátu z přírodních věd.
Ve stejnou dobu se ale z volnomyšlenkářského Výmarského Německa stává totalitní stát, a kdo nepochoduje pod vlajkou s hákovým křížem, zpravidla raději sklání hlavy. Ne tak hraběnka von Maltzan.
Příbuzná maršála
„Kdykoliv obdržela žádost o pomoc, otevřela svůj domov pronásledovaným, které nakrmila a chránila.
A německé úřady neměly o ničem ponětí,“ píše o hraběnce současná britská novinářka Katharine Marshová. Jak sílí německé represe, roste i škála pomoci, kterou aristokratka Židům poskytuje.
Zajišťuje jim falešná víza a někdy je dokonce osobně eskortuje autem za hranice Berlína. V průběhu války takto pomůže asi 60 židovským utečencům.
Jedním z důvodů, proč si na hraběnku nedošlápne gestapo, může být fakt, že jejím švagrem je polní maršál Walther von Reichenau (1884–1942). Také je možné, že tajná policie prostě o jejích aktivitách nemá vůbec ponětí…
Neštěstí při náletu
Jedním z jejích chráněnců je i spisovatel Hans Hirschel (1900–1975), s nímž hraběnka naváže intimní vztah. Říká se, že ho před nacisty skrývala i ve zvláštním úkrytu v pohovce.
V průběhu války spolu zplodí dítě, které je ale kvůli předčasnému narození uloženo do inkubátoru. Při jednom z bombardování puma zasáhne i nemocniční generátor a miminko v rozbitém zařízení zemře. Hraběnka se po válce provdá za Hirschela a spolu adoptují dvě holčičky.
