Velikonoční ostrov je tajemné místo známé především díky svým monumentálním kamenným sochám zvaným moai. Kdo je postavil? A za jakým účelem?
Americká archeoložka Jo Anne Van Tilburg a její kolegové se prý před několika měsíci dostali na horkou stopu!
Ten moment vejde do dějin. Na Velikonoční pondělí 5. dubna roku 1722 narazí posádka holandského admirála Jacoba Roggeveena (1659–1729) ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu na zcela neznámý ostrov, který je dnes známý právě pod názvem Velikonoční.
Cestovatele z různých koutů planety zde ohromují gigantické sochy zvané moai. Proč je domorodci vytvářeli? Podle nejnovějších poznatků by mohla mít celá záhada souvislost se zemědělstvím. Půda, kde byly sochy vytvářeny, je totiž zřejmě na celém ostrově nejúrodnější!
Obřadní místo
Domorodci vyrábějí záhadami opředené sochy moai z čediče nebo struskovité lávy. Výsledkem jejich práce jsou nejdříve jakési klečící postavy. Teprve později začnou sochy získávat odlišnou podobu.
Postavy jsou náhle prohnuté v zádech, nemají nohy, jejich ruce jsou štíhlé a sepjaté před břichem. Na ostrově jich je v roce 1722, kdy je Rapa Nui objeven Evropany, asi tisíc.
„Některé stály na jakýchsi podezdívkách ostrovany nazývaných ahu, což znamená obřadní místo. Jiné byly už povalené a další lemovaly prastaré trasy vedoucí do různých částí ostrova z kamenolomu, kde kolosy vznikaly.
Tam jich jsou dodnes ke spatření stovky,“ uvádí český technik a experimentální archeolog Pavel Pavel (*1957). Část soch vykukuje ze svahu a jsou jakoby připravené na cestu ostrovem. Další zase spočívají nahoře v lomech.
„Některé dávní kameníci ani nestačili odlomit od mateřské skály. A všude kolem leží poházené nářadí,“ uvádí Pavel. Jako by prý práce skončily rázem, náhle a nečekaně…
Co odhalila chemická analýza?
Domorodci sochy tesají a dokončují v lomech na úbočí sopky Rano Raraku. Jako nástroje přitom používají kusy tvrdého čediče, který je součástí skály.
Kameníci mají nejprve odstranit zvětralou vrstvu horniny a dostat se na kvalitní kámen. Potom prý kněz narýsuje obrysy budoucí sochy a předáci určí pracoviště jednotlivých kameníků.
„Pak začalo odtesávání a podtesávání obra, až zůstal s mateřskou skálou spojen jen úzkým kýlem. Když ho postupně za soustavného podkládání kameny rozbili, došlo k úplnému vylomení sochy ze skalní stěny,“ uvádí Pavel.
Nakonec měli domorodci povrch soch vyhladit a vybrousit. A pak výsledek transporovat na místo určení. Proč? Americká archeoložka Jo Anne Van Tilburg a její kolegové se nedávno zaměřili právě na tuto otázku.
Chemickou analýzou půdy z Rano Raraku odhalili vysokou úroveň prvků, které jsou klíčové pro růst rostlin. Všude jinde na ostrově byla půda rychle opotřebována, erodovala.
Ale v lomu, s neustálým přílivem malých fragmentů skalního podloží vytvořeného lomovým procesem, měla být skvělá zpětná vazba v podobě vody, přírodních hnojiv a živin. Co z toho vyplývá?
Nic není tak, jak se zdá
Zdá se, že tvůrci tajemných soch byli přesvědčeni, že moai mají vliv na úrodnost půdy. Podle některých názorů je klidně možné, že sochy byly rozmístěny po celém ostrově právě proto, aby se zvýšily zemědělské výnosy.
Nové poznatky prý zároveň radikálně mění představu, že všechny stojící sochy v Rano Raraku čekaly na transport z lomu. Některé z nich měly spíše zůstat na místě, aby zajistili posvátnou povahu lomu samotného.
„Naše vykopávky rozšiřují náš pohled na sochy moai a povzbuzují nás, abychom si uvědomili, že nikdy nic není, tak jak se zdá, bez ohledu na to, jak jednoznačně to působí,“ uvádí Jo Anne Van Tilburg. K novému výzkumu se nyní musí vyjádřit další odborníci. Potvrdí nové poznatky?
