Během jediné noci kdosi ozbrojený pouze sekerou zavraždil 8 lidí a unikl nepotrestán. Dům, ve kterém se brutální čin odehrává, prý dodnes obývají duchové obětí a možná dokonce i duch samotného vraha! O mnoho let později si dům málem přičte další o oběť.

Malým tichým městečkem Villisca v americkém státě v roce 1912 otřese hrůzná vražda, která předčí veškeré noční můry. Vše začíná 9. července večer, když se manželé Josiah a Sarah Mooreovi a jejich čtyři ratolesti ve věku od 5 do 11 let vracejí z oslav Dne dětí.

Spolu s početnou rodinou do domu vstupují ještě dvě dívky, osmiletá Mae a její dvanáctiletá sestra Lena Gertrude Stillinger, které byly pozvány k přespání. Nešťastnou souhrou okolností šlo o jejich poslední noc v životě.

Následujícího dne nad ránem kdosi na spící obyvatele domu zaútočí a jednoho po druhém pozabíjí. Vražednou zbraní se stává sekera patřící Mooreovým, avšak pouze Josiah je jako jediný zabit ostřím sekery.

Všechny ostatní oběti vrah ubije ranami do hlavy tupou stranou zbraně.

Po vraždě z domu jednoduše odejde, aniž by byl kdy dopaden. Po sobě zanechá nejen nevyřešenou osminásobnou vraždu, ale také dům, v němž budou navždy strašit duchové nebohých zavražděných dětí a jejich rodičů. Kdo vlastně byl onen krutý sekerník?

Rychlý a chladný

Co přesně se oné noci v domě odehrálo, je dodnes nejasné. Z cigaretových nedopalků, které později vyšetřovatelé najdou na půdě domu, kriminalisté vyvozují, že se zde vrah ukryl, zatímco byli Mooreovi pryč, a ve svém úkrytu trpělivě čekal, než všichni usnou.

Poté, zhruba kolem páté hodiny ráno, začíná vraždit a zdá se, že vše probíhá velice rychle.

Než v 7 hodin ráno do domu vstoupí soused a spatří před sebou děsivou scénu, stihne si vrah udělat něco k snědku a pro zhrozené vyšetřovatele zanechat v kuchyni zbytky jídla.

Kromě zjevné chladnokrevnosti a rychlosti vraha jsou kriminalisté překvapeni také řadou nejasností obklopující samotnou vraždu.

Zdá se totiž, že se žádná z obětí nebránila, nikdo ze sousedů nic podezřelého neviděl a neslyšel a vrah se podle všeho do domu nedostal násilím. A chybí také motiv, Mooreovi jsou totiž ve zdejší komunitě vesměs velice oblíbeni. Proč nikdo nevolal o pomoc? Spali snad všichni tak tvrdě, že neslyšeli, jak ostatní členové rodiny umírají?

Oběti zůstávají

Policie postupem času vyslechne několik podezřelých, žádnému však nemohou vinu spolehlivě prokázat a vražda tak zůstává neobjasněna. Možná také proto duše zavražděných nikdy nedojdou klidu a zůstanou navždy uvězněny v domě, kde se vraždy odehrály.

Dodnes odsud přicházejí svědectví o řadě paranormálních jevů, které jsou tak časté a silné, že se z domu Mooreových stala turistická atrakce.

V posledních dvaceti letech je dům k dispozici pro denní a noční prohlídky a ti nejodvážnější si jej také mohou na noc pronajmout jen pro sebe.

Mnoho návštěvníků tvrdí, že během pobytu zde slyšeli hlasy dětí a sledovali, jak se některé předměty samovolně dávají do pohybu a v jednom pokoji je prý stále cítit pach krve.

Vyšetřovatelé paranormálních jevů nezřídka odcházejí s působivými fotografiemi či zvukovými nahrávkami, některým se však dostane zkušenosti, o kterou dozajista nestáli. Dům totiž obchází také cosi zlého, co čas od času na vyšetřovatele zaútočí! Může to být duch samotného vraha?

Dům si žádá další krev

Robert Laursen z Rhinelanderu ve Wisconsinu v domě 7. listopadu roku 2014 provádí vyšetřování, během něhož se ocitá sám v místnosti, kde je odpojená voda i elektřina. Po chvíli se z místnosti ozve Laursenův křik.

Ostatní vyšetřovatelé rychle přiběhnou na pomoc, ale už je pozdě. Larsena najdou zakrváceného s mnohačetnými bodnými ranami.

Muž je v kritickém stavu převezen do nemocnice, kde se nakonec zotaví, pro paranormální i kriminální vyšetřovatele je ovšem záhadou, jak k jeho zranění došlo. „Nevěřím, že to byla nehoda.

Proč to udělal, nemáme tušení,“ říká místní šerif Joe Sampson. Pobodal se snad Laursen sám? Nebo se spíš projevil onen zlý duch, který domem obchází?