Není známá, přesto jí trpí 4 až 12 milionů lidí v 98 zemí světa. Každý rok se vyskytnou přibližně 2 miliony nových případů a 20 až 50 tisíc úmrtí na leishmaniózu.

Je to souborný název pro parazitická onemocnění způsobená prvoky z rodu Leishmania, jejichž přenos na člověka probíhá štípnutím bodavého hmyzu rodu Phlebotomus a Lutzomyia, který žije především v lesnatých územích tropického a subtropického pásu Asie, Afriky, Jižní a Střední Ameriky a jižní Evropy, kde je leishmanióza rozšířenou smrtelnou nemocí způsobující časté epidemie.

Vakcína na smrtící chorobu

A právě u této nemoci tým prof.

Petra Volfa a doc. Jovany Sádlové z katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, ve spolupráci s britskými vědci z Hull York Medical School,  dokončil důležitý krok při přípravě vakcíny.

Vytipovali vhodné kmeny parazitických prvoků  leishmanií, prozkoumali jejich vývoj v hmyzím přenašeči rodu Phlebotomus a modelovém savčím hostiteli (myši) a navrhli nový způsob k ověření účinnosti vyvíjených vakcín.

Leishmaniózy jsou onemocnění častá v Severní a Východní Africe, na Blízkém východě, v Jižní a jihovýchodní Asii a v Latinské Americe, vyskytují se ale i ve všech Evropských zemích okolo Středozemního moře.

Podle WHO žije v ohrožení celkem asi miliarda lidí v 98 zemích světa, navíc přibývají počty importovaných nákaz do Evropy. Leishmaniózy se projevují pomalu rostoucími kožními vředy, které zanechávají výrazné jizvy po zbytek života.

Některé druhy leishmanií se navíc mohou šířit do sliznic a vnitřních orgánů a vyvolávat smrtelně nebezpečnou viscerální leishmaniózu. Každý rok nově onemocní přes 1,5 milionu lidí a zhruba 30 tisíc zemře.

Léčba onemocnění je komplikována vysokou cenou přípravků a vznikem kmenů leishmanií, které jsou vůči léčivům rezistentní. V současnosti neexistuje lidská vakcína.

Role přenašeče

Dosavadní pokusy o vývoj účinné vakcíny byly podle profesora Petra Volfa neúspěšné i proto, že nedostatečně zohledňovaly přirozený přenos parazita.  Důležitou roli v přenosu onemocnění hraje totiž přenašeč, kterým je drobný dvoukřídlý hmyz.

„Flebotomové mají kratičký sosák, ale velmi účinné sliny.

Ty se dostávají do místa bodnutí současně s leishmaniemi, lokálně ochromí imunitní buňky hostitele a umožní leishmaniím se nepozorovaně uchytit a začít množit.  Uvažovalo se také o injekcích leishmanií společně se slinami flebotomů, nicméně ani tento přístup není srovnatelný s tím, co se děje v přirozených podmínkách při přenosu flebotomem,“ popisuje profesor Volf.  V další fázi projektu bude proto účinnost vakcíny testována na zdravých dobrovolnících v Anglii, kteří budou v přísně kontrolovaných podmínkách v Yorku pobodání flebotomy experimentálně nakaženými leishmaniemi.