Virginií zní dusot kopyt. Jednotka jižanů žene obrovské stádo dobytka, které právě vyfoukla modrokabátníkům. Nečekaná, drzá a úspěšná je legendární akce, známá jako Beefsteak Rain.
Americká občanská válka je v plném proudu, Jih válčí proti Severu. Je léto 1864. Z pohledu Konfederace, koalice států, které se chtějí trhnout ze Spojených států amerických, je situace zlá, téměř zoufalá.
Unie, hodlající odtržení zabránit, už dva měsíce obléhá Petersburg i hlavní město Richmond a systematicky likviduje možnosti zásobování jižanské armády. Kromě výstroje a výzbroje obráncům zoufale chybí jídlo.
„Zásoba kukuřice pro armádu je vyčerpána,” uvádí 22. srpnu 1864 ve své zprávě generál Robert E. Lee (1807–1870).
Milionový nápad
Když se 5. září 1864 vrací zvěd George Shadburne, přináší podrobné zprávy o postavení a síle jednotek Unie východně od Petersburgu a tvrdí:
„Na plantáži Edmunda Ruffina v Coggin’s Point je asi třítisícové stádo dobytka, určené pro Grantovu armádu.
Hlídá ho jen 120 vojáků a 30 neozbrojených honáků.” Když to slyší generál Wade Hampton III. (1818–1902), v hlavě se mu začne rodit odvážný plán, který předloží generálu Leeovi 8. září.
Vezme malou jednotku, nepozorovaně obejde linie, dobytek čmajzne a vrátí se s ním dřív, než se modrokabátníci vzpamatují. Lee sice upozorní na rizika takové akce, ale bez váhání dává svolení. Jeho muži potřebují jíst.
Most jako překvapení
Hampton sestaví jednotku o síle 3000 mužů, kterou rozdělí do tří skupin. Jejich velení se ujímají Rooney Lee (1837–1891), druhý ze tří synů generála Leeho, Thomas Roseer (1836–1910) a James Dearing (1840–1865).
Část jednotky tvoří bývalí zloději dobytka, kteří vstupem do armády unikli šibenici, a také skupina inženýrů pod velením poručíka Johna Lanneaua, schopných rychle postavit provizorní most.
Jako moment překvapení totiž hodlá Hampton využít řeku Blackwater.
Armáda Unie zničila jediný most široko daleko a nečeká, že by z této strany přišel útok. Záškodníci vyrážejí 14. září, obejdou jednotky Unie a další den jsou u zničeného mostu, který do půlnoci opraví. Na druhé straně se rozdělí.
Lee vyrazí na severozápad, aby v místě hlavní zásobovací trasy Unie chránil levé křídlo, Dearing na severovýchod, aby zablokoval cestu z Fort Powhatan. Rosserova jednotka vyrazí středem přímo ke Coggins‘ Point.
Kolem páté hodiny ranní 16. září jsou všechny jednotky na místě a největší loupež dobytka v americké historii může začít.
Přijdou, šlohnou, zmizí
Roseer překvapí nic netušící 1. columbijskou kavalérii o síle 400 mužů, 300 jich zajme a poté se vítězně vypořádá s částí 13. pensylvánské kavalérie, střežící dobytek pod velením kapitána Henryho Gregga.
Mezitím splní úkol i křídla, která eliminují hrozbu protiútoku.
Rosserovi muži shromáždí dobytek, celkem 2486 zvířat, a kolem osmé ráno vyrazí na zpáteční cestu.
Rozprášené jednotky Unie se sice pustí do pronásledování, je jich však málo, aby něco zmohly, protože záda Roseerovým mužům kryjí jednotky, které se stáhly z křídel.
Navíc je zastaví břeh Blackwater, kde v tu chvíli už zase žádný most nestojí. Sotva po něm totiž projel poslední z Hamptonových mužů, byl opět bleskurychle rozebrán.
