Voltaire rozpoutal válku hodinářů

Ruská carevna Kateřina Veliká si prohlíží kapesní hodinky, vykládané diamanty. „Objednejte další,“ poroučí vzápětí, když se jí dostane ujištění, že tenhle drobný šperk je opravdu levný. Filozof Voltaire by jí ve svém dopise přece nelhal…

Když roku 1685 francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) ruší Edikt nantský a prohlašuje protestantské náboženství ve své zemi za nelegální, vyvolá tím obrovskou emigrantskou vlnu. Řada Francouzů odchází do Ženevy. Jejich hospodářská práva jsou zde ale oproti domorodcům omezena a situace se nemění po dlouhé desítky let. To se pochopitelně nelíbí francouzskému filozofu Voltairovi (1694–1778).

Obhájce lidských svobod a zastánce nespravedlivě stíhaných se proto aktivně účastní sporů mezi domácími a francouzskými přistěhovalci.

Povzbuzuje znevýhodněné cizince, aby zřizovali své dílny mimo Ženevu.

Carevna šetří

Sám jde příkladem, když roku 1770 zakládá hodinářskou dílnu Manufacture Royale u Ferney, města kousek od Ženevy na samých francouzsko-švýcarských hranicích. Vyrábí zde hodinky a slaví úspěch. Jeden z prvních časoměrných strojků putuje do Ruska pro carevnu Kateřinu II. Velikou (1729–1796).

„V listopadu 1770 jí napsal, že jeho hodináři právě dokončili hodinky s diamanty,“ uvádí současný britský autor Ian Davidson. „Hodinky z Ferney stojí polovinu ceny těch z Londýna nebo Paříže,“ ujišťuje ji dále Voltaire ve svém listě a carevna obratem reaguje další objednávkou hodinek z Ferney.

Občas ji ale Voltaire nechá zaplatit i docela drahý kousek…

Králi přetáhl mistra

Počet pracovníků Voltairovy dílny se brzy rozrůstá na několik stovek. Filozof tím rozpoutává malou válku hodinářů, protože Ženevským není konkurence z Ferney po chuti. Odchod spousty hodinářů ze švýcarské metropole oslabuje tamní průmysl. Jedním z Voltairových hodinářů se stává Francouz Jean-Antoine Lépine (1720–1814).

Na své konto si už dříve připsal řadu vynálezů, a v roce 1765 nebo 1766 byl dokonce jmenován osobním hodinářem francouzského krále Ludvíka XV. (1710–1774).

Svoje umění nyní spojí s Voltairovou dílnou, i když dnes už není přesně známo, jakou tam vlastně zastával funkci – snad byl jakýmsi jejím technickým ředitelem.