Žal, který otec cítí nad ztrátou syna, se nedá popsat. Petr I. z Rožmberka oplakává svého dědice Jindřicha, který padl po boku krále Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku.

Pro spásu jeho duše se nejspíš rozhodne učinit bohulibý skutek, když pro rodový klášter ve Vyšším Brodě objedná skutečný skvost českého gotického malířství.

Vyšebrodský cyklus, jak je unikátní středověká památka známá, se skládá z devíti deskových obrazů, na nichž jsou zachyceny významné momenty ze života Panny Marie a Ježíše Krista, tematicky provázané s nejdůležitějšími křesťanskými svátky v roce.

Soubor začíná Zvěstováním Panně Marii o neposkvrněném početí (advent) a končí Sesláním Ducha svatého (letnice)…Pokud byly všechny přibližně stejně velké obrazy původně uspořádány ve tvaru čtverce do takzvaného retáblu, oltářního nástavce nad stolem Páně, uprostřed se nacházel výjev Ukřižování.

Historikové umění ovšem pracují i s variantou, že obrazy byly řazeny vedle sebe a byly součástí přepážky oddělující kněžiště od zbytku klášterního kostela. Anebo to bylo ještě úplně jinak?

Měl zakrýt nedostatky?

Současná kunsthistorička Hana Hlaváčková zastává názor, že nejvyšší královský komoří Petr I. z Rožmberka (†1347) cyklus neobjednal pro klášter ve Vyšším Brodě, ale pro Chrám svatého Víta a korunovaci Karla IV. (1316–1378) českým králem.

Obrazy přitom měly zakrýt nedostatky rozestavěného svatostánku… Ať už to bylo jakkoli, soubor děl vznikl krátce před polovinou 14. století pravděpodobně ve dvorské dílně v Praze. Kromě hlavního mistra se na něm podíleli ještě další minimálně tři umělci.

Všichni byli znalci italských malířských trendů i byzantských technik zdobení a vrstvení barev, díky čemuž vznikla pozoruhodně pestrá díla.

Unikl zničení v dole

Svým ztvárněním Vyšebrodský cyklus za války ke své smůle okouzlil i Adolfa Hitlera (1889–1945), jenž s ním počítal pro své plánované muzeum v rakouském Linci.

Jen tak tak soubor obrazů unikl zničení, když byl americkými vojáky spolu s dalšími uměleckými skvosty včas objeven v solném dole v Altaussee. Dnes je opět majetkem vyšebrodského kláštera, ale v dlouhodobé zápůjčce ho má Národní galerie v Praze.