Světlice zazáří a Joseph Moore díky ní na vrcholku skalnatého útesu konečně spatří potemnělý maják. Při stoupání po strmých schodech má nepříjemné tušení. Maják by totiž měl svítit. Když vstoupí dovnitř, mrazení ještě zesílí.

Na stole jsou sice rozložené příbory a večeře, ale po strážcích nikde ani stopy. Co se s nimi stalo?

Majákem na ostrově Eilean Mor, který leží v Atlantském oceánu desítky kilometrů západně od pobřeží Skotska, se rozléhají kroky. Patří Josephu Moorovi.

Ten sem dorazil na palubě zásobovacího člunu Hesperus 26. prosince 1900, aby v majáku vystřídal jednoho ze tří strážců.

„Kde jste?“ zakřičí Moore, ale nikdo mu neodpoví. Po Thomasu Marshallovi, Jamesu Ducatovi a William McArthurovi jako by se slehla zem. Moore si v budově povšimne několika znepokojujících věcí.

Kromě připraveného jídla jsou to dva chybějící nepromokavé pláště na chodbě a zastavené hodiny v kuchyni. „Co se tu k čertu stalo?“ vrtá mladíkovi hlavou, když se vrací zpět k zásobovacímu člunu.

Zničené molo

Ostrov Eilean Mor tone v černočerné tmě. Když Moore pozvedne z paluby Hespera oči, spatří jen skalnaté útesy. Právě ty se v minulosti staly osudné mnoha lodím.

Roku 1896 byla proto na nejvyšším místě ostrova zahájena stavba majáku, který poprvé rozsvítil své světlo o tři roky později.

Vystrašený Moore o podivném nálezu ihned informuje kapitána. „Na ostrově se stalo něco strašného. Tři strážci zmizeli,“ píše telegram. Následujícího rána pak nechá Moora a zbytek posádky Eilean Mor pročesat. Nikoho ale neobjeví.

Na západním pobřeží si ale povšimnou, že cosi zničilo molo i se záchranným člunem.

Znepokojivé zápisky

Na stole leží rozevřený deník. Na začátku roku 1901 dorazí na nehostinný ostrov vyšetřovatel, jemuž se podaří objevit zápisky jednoho ze strážců majáku.

Z nich se dozvídá, že 12. prosince měl Eilean Mor zasáhnout mimořádně silný vítr, jaký žádný ze strážců nezažil.

Následujícího dne pak k maják,u dorazila bouře apokalyptických rozměrů. Jindy hovorný Ducat byl podle deníku najednou tichý a McArthur se dokonce několikrát rozbrečel. Poslední zápis v Marshallově zápisníku nese datum 15. prosince.

„Bouře ustala, moře je klidné. Bůh je nade všemi.“

Oběť obří chobotnice?

Kam až oko dohlédne, je vidět zvlněný oceán. Vyšetřovatel stojí na místě, kde kdysi stálo molo. Kdyby nenašel deník, případ by uzavřel s tím, že strážci utonuli při pokusu odplout z ostrova, nebo zachránit přístaviště. Ze zápisků ovšem vyplývá, že bouři přečkali.

Podle vyšetřovatele pravděpodobně jeden z mužů přišel o rozum, zavraždil své souputníky a pak si sáhl na život. Udělat to měl na moři. Jak by se tam ale bez člunu dostal?

Jiná verze mluví o tom, že byli na kotvišti uchváceni mořskou příšerou, která oblast dodnes obývá.

Jít by mělo o cosi co připomíná gigantickou chobotnici. Pastevci, kteří kdysi Eilean Mor navštěvovali, zase přišli s tím, že na něm narazili na zlé duchy. Měli snad oni prsty v záhadném zmizení? Těla strážců se každopádně nikdy nenašla.

Když na ostrov dorazí bouřka, je údajně možné zaslechnout ve větru jejich jména.