Dlouho nebylo jasné, jak byl skleněný pohár ze starověkého Říma vlastně vyroben. A když vědci konečně získali odpověď, zůstali v šoku. Jeho pozoruhodné barevné vlastnosti mu propůjčují nanočástice drahých kovů.

Někdy ve 4. století našeho letopočtu vytvářejí římští řemeslníci dechberoucí mistrovské dílo, nad kterým budou lidé v úžasu kroutit hlavou ještě nejméně o 17 staletí později.

Je to téměř 16 centimetrů vysoký skleněný pohár zdobený reliéfním obrazem legendárního thráckého krále Lykurga, který se postavil proti řeckému bohu Dionýsovi, jehož známým symbolem se stalo víno.

Lykurg přitom ve víně nespatřoval pravdu jako mnozí řečtí myslitelé a jejich následovníci, nýbrž záhubu lidstva.

Není to jen ovšem cynismus římských řemeslníků, kteří se rozhodli právě podobiznou krále Lykurga ozdobil pohár, z něhož si jeho majitel jistě nejednou lokne rudého moku, co poutá pozornost dnešních historiků.

Mnohem zajímavější jsou totiž jejich odborné dovednosti. Dovednosti, které by ve své době tvůrci poháru vůbec neměli znát. Jak vznikl pohár, který obsahuje nanočástice stříbra a zlata?

Pozoruhodné vlastnosti

Sklo Lykurgova poháru je jako žádné jiné. Nádoba totiž vytváří různé barevné efekty při různých druzích osvětlení. Je-li například osvětlen přímo zepředu, jeví se jako zelený a při osvětlení zezadu se jeho barva mění na červenou.

Při jiné poloze světelného zdroje je zase pohár oranžový, zatímco tělo krále Lykurga zčervená.

Nezáleží přitom jen na světle, pohár se prý rozzáří v různých barvách také v závislosti na tekutině, kterou je naplněn. Co sklu nádoby propůjčuje takovéto pozoruhodné vlastnosti?

Vědci se na tuto otázku snaží odpovědět již od 19. století poté, co je pohár objeven v soukromé sbírce sběratele historických artefaktů a poté putuje do výstavních síní různých muzeí.

Dlouho nebylo jasné, jak byl pohár vlastně vyroben a čemu vděčí za svou proměnlivou barvu. Teprve v roce 1990, kdy je pohár možno prozkoumat pomocí moderních technologií, začne artefakt odkrývat svá tajemství. Jenže poté, přichází řada dalších otázek.

Nanotechnologie dávnověku

Vědci při zkoumání poháru postupně zjišťují, že byl „pravděpodobně vyroben v Alexandrii“ nebo v Římě přibližně v letech 290–325 našeho letopočtu, což z něj mimo jiné dělá nejstarší známý exemplář uměle vytvořeného dichroického skla.

To je zvláštní druh skla, při jehož výrobě jsou na sebe pokládány ultratenké vrstvy skla a poté zataveny k sobě. Využití tato technika nachází například v architektuře při výrobě vitráží.

Analýza odlomených fragmentů skla z Lykurgova poháru, která proběhla v roce 1990 pomocí elektronového mikroskopu, ovšem odhalila ještě další zajímavost. Sklo bylo impregnováno částicemi stříbra a zlata.

Kovové částice mají průměr asi 50–70 nanometrů, což je méně než vlnové délky viditelného světla. Právě díky této zvláštní příměsi dokáže sklo zářit všemi barvami. Jenže jak se tyto nanočástice do skla vůbec dostaly?

Mimořádné složení poháru bývá považováno za důkaz, že už staří Římané znali nanotechnolgie, které si moderní věda osvojila teprve nedávno.