Připraven předvést se všude, kde tím může podpořit svoji politickou kariéru, takový je Brit Tom Huskisson. Nová příležitost se mu naskytne 15. září 1830, kdy se slavnostně otevírá železniční trať mezi anglickými městy Liverpool a Manchester.
„Bude tam sám velký kapitán i s celým svým doprovodem,“ referuje Huskisson (1770–1830) přátelům v dopise. Velkým kapitánem myslí slavného válečníka Arthura Wellesleyho, vévodu z Wellingtonu (1769‒1852), který je od roku 1828 rovněž britským premiérem. Huskisson si u něj chce vylepšit reputaci. V roce 1827 to dotáhl až na ministra války a kolonií, jenže když byl do křesla ministerského předsedy jmenován právě Wellington, jejich názory na britskou politiku se rozešly tak, že Huskisson raději v květnu 1828 na svůj úřad rezignoval.
Lékař ho varoval
Teď doufá v usmíření a návrat na politické výsluní. Vmísí se mezi pasažéry Wellingtonova speciálního vlaku. „Zůstaňte raději doma,“ radil mu krátce předtím jeho lékař. Huskisson totiž poměrně nedávno absolvoval náročnou operaci ledvin. Politik ale neuposlechne. Nemůže propást možnost ukázat se na veřejnosti.
Při zastávce ve stanici zhruba v polovině trati i navzdory varování zaměstnanců železnice opouští i s dalšími pasažéry vagon a vydává se potřást Wellingtonovi rukou.
V té chvíli už se do stanice po jiné koleji řítí protijedoucí souprava a lidé se rychle vracejí do vlaku.
Známý nemotora
Huskisson zazmatkuje. Zavrávorá a padá do kolejí, po nichž se žene Raketa, tehdy nejmodernější parní lokomotiva konstruktéra George Stephensona (1781–1848). Nešťastnému politikovi, který už v minulosti kvůli různým incidentům získal pověst nemotory, převálcuje obě nohy. „Je tu raněný. Pomoc, rychle!“ vykřikne někdo.
Huskisson je převezen na blízkou faru v Ecclesu nedaleko Manchesteru, kde se mu snaží poskytnout maximální péči, přesto umírá.
„Otevření jedné z prvních osobních železničních tratí se ze slavnostního odpoledne přehouplo do tragického odpoledne,“ dodává k průběhu slavnosti současný britský autor Simon Garfield.
Facebook
Twitter
RSS