„To ne! Proboha ne!“ vykřikne kancléř a celý vyděšený se posadí na posteli. Ten příšerný sen se mu zdál už potřetí! Je v něm pohřben do rakve, v níž ovšem po pár dnech obživne!
Svého času je prakticky nejmocnějším mužem v zemi. Je mu něco málo přes 40 let, a už má za sebou funkci diplomata, císařského komorníka i tajného rady. V roce 1711 mu císař dokonce uděluje titul nejvyššího kancléře Českého království.
Kdo ví, jak by se nadějná kariéra hraběte Jana Václava Vratislava z Mitrovic (asi 1670–1712) vyvíjela dál, kdyby ho v roce 1712 nezastihla předčasná smrt. A to bohužel doslova. Podle pověstí ho totiž omylem pohřbili zaživa!
Srdce neprobodne
„Až zemřu, zarazte mi do srdce dlouhou jehlici,“ požádá zoufalý kancléř svého lékaře. Ta noční můra o pohřbení zaživa mu nedává spát. Doktor se chvíli ošívá, pak ale přece jen svolí.
Uklidňuje ho zřejmě fakt, že Vratislav Vratislav je tou dobou jakž takž zdráv. Jaký je proto jeho šok, když pár měsíců nato kancléř nečekaně umírá. Lékař svůj slib nedodrží. Umrlce jen lehce škrábne na prsou, aby se na jeho podvod nepřišlo.
Krátce nato je tělo Vratislava z Mitrovic uloženo do rodinné hrobky v kostele sv. Jakuba Většího na Starém Městě pražském.
Vyděšení mniši
Nedlouho po pohřbu se však podle legend z krypty začnou ozývat dunivé zvuky…„Lidé sice v kostele toto tlučení dobře slyšeli, ale že je považovali za běsnění zlého ducha, vždy utekli a mnichům o tom neřekli ničeho,“ zmiňuje se historik Julius Košnář (1862–1934).
Ti se o záhadném šramotu doslechnou až po dlouhých třech dnech. Dovnitř ale nenahlédnou. Z obav, co by na ně pod náhrobním kamenem mohlo čekat, hrobku raději kropí svěcenou vodou.
Když ani ta nezabere, konečně uvědomí faráře. Ten se ještě toho dne vypraví do kostela a nechá hrobku Jana Václava Vratislava z Mitrovic otevřít.
Noční můra
To, co tam spatří, mu vyrazí dech. „Uviděl rakev kancléřovu roztříštěnou a tělo jeho na kamenné dlažbě ležeti,“ uvádí kronikář a spisovatel Josef Svátek ve svých Pražských pověstech a legendách.
Zdá se tak, že ubohý Vratislav přišel po pohřbu k sobě, dřevěné víko rakve rozbil, ale zeď hrobky už prorazit nedokázal, a po pár dnech zemřel žízní a vyčerpáním. Tolik aspoň praví pověsti…
(Zdroj: HISTORY revue)