Pětiletá Jessica Gregoriová chvíli vyděšeně zírá na ten podivný výjev, pak s křikem utíká domů: „Tati! Pomoc! Ona krvácí!“ Z očí sošky Panny Marie umístěné v zahradním výklenku pomalu stéká rudá tekutina…
Sádrová soška je jako mnoho dalších zakoupená v obchůdku na poutním místě v Međugorje v západní Hercegovině. Do italského městečka Civitavecchia ležícím nedaleko Říma ji doveze místní farář a daruje ji rodině Gregoriových.
Ti si ji vystaví s potěšením na zahradě. Rok poté, v únoru 1995, začne Marie plakat krvavé slzy! Rozhodně nejde o první případ v historii, naopak, popsaných jich jsou stovky. S 20. stoletím ale jako by se s těmito zázraky roztrhl pytel.
V centru paranormálních jevů jsou zejména Madony, ale najde se i řada soch Krista nebo různých světců a světic. Některé sochy pláčou, jiné rovnou krvácejí.
Případ z Civitavecchie patří k těm novodobě nejslavnějším, a přestože není dodnes s jistotou objasněn, příčina se zdá jasná…
Je to zázrak, není to zázrak…?
Madonu brzy obklopují zástupy obyčejných zvědavců, věřících i novinářů. Dostane se jí celostátní pozornosti. Radiologické vyšetření neukáže žádnou anomálii, zato rozbor krve prokáže, že je mužská.
Všichni muži z Gregoriovic rodiny ovšem krevní test nepříliš překvapivě odmítnou. Kde sochy krvácejí či slzí nejčastěji? Samozřejmě v převážně katolických zemích, v Evropě jde o Itálii a Španělsko, o něco méně často také v Rakousku či Německu.
Vysoký počet případů hlásí i Jižní Amerika, ovšem slzičku – ať již průhlednou či rudou – uroní někdy také sochy v Austrálii a Indonésii. Církev řadu případů zkoumá. V prohlášení, že by mohlo jít o zázrak, je však velmi zdrženlivá.
Většinu případů rovnou vyloučí, k některým se staví rezervovaně a jen pár jich označí za skutečné. A tentokrát slovíčko „pár“ myslíme doslovně…
Svatá voda do lahvičky
V italských Syrakusách slzí roku 1953 sádrová Panna Marie, v Japonsku pro změnu dřevěná socha Madony, dnes známá jako Naše Paní z Akity.
Skrze ni se prý uzdraví členka komunity Služebnice svaté eucharistie Agnes Kacuko Sasagawová (1931–2024) z nevyléčitelné hluchoty. Do Akity dodnes proudí desetitisíce poutníků.
To jsou údajné zázraky, ke kterým se ani církevní autority nestaví odmítavě. Mnoho jiných „vybouchne“ již při prvním zkoumání. Své by mohl vyprávět indický spisovatel Sanal Edamaruku (*1955).
V březnu roku 2012 totiž začne socha Ježíše v západní Bombaji ronit slzy. Lidé „svatou vodu“ schraňují do lahviček a o zázraku se brzy špitá i na jiných kontinentech.
Jenže proslulý skeptik Edamaruku přijde s tím, že voda vzlíná skrz stěnu a shromažďuje se v oblasti očí, kde kondenzuje a stéká. Zázrak se nekoná.
Ovšem ani pro spisovatele, který se pro urážku náboženského cítění, což je v Indii trestné, raději rozhodne emigrovat do Finska.
